brnovinky

Přepnout do PC verze

14 děl, 14 umělců, 14 příběhů – Brno obsadí Sochy v ulicích

608-Sochy v ulicich 12072009 IMG 1759 MaK4. přehlídka výtvarného umění na veřejném prostranství zpestří ulice Brna. Brno Art Open 2013 startuje slavnostním zahájením před Domem umění města Brna na Malinovského náměstí 11. června od 18 hodin. Během toulek po městě potkáte 14 děl od 14 českých i zahraničních výtvarných umělců, připomínajících 14 lidských příběhů, do nichž zasáhly historické události 20. století.


Kurátorem výstavy je Michal Koleček, autorkou libreta spisovatelka Kateřina Tučková. Přehlídka s názvem Na hraně příběhu se tematicky zaměřuje na Nedávnou historii města Brna.

250-Brno-Art-Open-2013Michal Koleček oslovil spisovatelku Kateřinu Tučkovou, aby zpracovala 14 historických událostí neklidného 20. století, které zanechaly významné stopy jak v dějinách města Brna, tak i v osudech jeho obyvatel.

Mládež vede Brno už v pondělí

Už v pondělí 10. června čeká v 19 hodin návštěvníky Domu umění města Brna Mládež vede Brno REVISITED 1949 2013 – závěrečná část participačního projektu Kristiny Leko za přítomnosti jeho účastníků a široké veřejnosti.

Večerní program pořadatelé složili z projekce částí dokumentu o události Mládež vede Brno a historického vhledu do společenského kontextu roku 1949. Následuje diskuse o sociální roli mladých lidí v současné české společnosti.

Šestice účastníků projektu vyjádřila svůj společenský zájem formou krátkých prohlášení. Závěrečnou částí programu bude výběr hlasováním jednoho z nich, které bude následně ztvárněno formou graffiti.

Brno Art Open 2013 – Sochy v ulicích Na hraně příběhu

veřejná prostranství 12. června – 31. srpna 2013

Letošní čtvrtý ročník projektu Sochy v ulicích nazvaný Na hraně příběhu se obrací k Brnu a jeho moderní historii jako kruciálním průsečíkům svého tematického vymezení. Koncepce této přehlídky byla od samého počátku budována jako otevřená struktura nabízející zúčastněným umělcům a samozřejmě také divákům možnost zprostředkování bohaté, složité a v mnoha ohledech také tragické minulosti spojené s bouřlivými poryvy dějin 20. století.

Transport historických dat do současnosti

Ambicí organizátorů ovšem nebylo pouze ilustrovat historická fakta, nýbrž jejich poselství především transponovat do současnosti. Vždyť mnohé z otázek zdánlivě již vzdálených stále silně ovlivňují naše životy a není přitom rozhodující, zdali na sebe berou podobu událostí, se kterými jsme se ještě nedokázali vyrovnat, nebo se vynořují v jiných souvislostech mnohdy komplikovanějších a palčivějších než dříve.

Je zřejmé, že i dnes stojíme tváří tvář problémům spojeným s naší národní identitou, hrozbou totalitarizmu, rasovou xenofobií, sociální nerovností či omezováním občanských svobod.

Právě v demokratické společnosti je potřeba soustavně upevňovat postavení těchto témat ve veřejném diskursu, a čelit tak reziduím autoritativních systémů i nebezpečím spojeným s globálními geopolitickými či environmentálními změnami.

Kateřina Tučková vystavěla sevřenou esej

Z těchto důvodů se iniciačním krokem aktuálního vydání Soch v ulicích stala literární interpretace, ke které byla přizvána brněnská spisovatelka Kateřina Tučková. Autorka na základě předložené rešerše obsahující stovky historických událostí různorodého významu vystavěla sevřenou esej zaměřenou na čtrnáct příběhů lemujících místní dějiny 20. století uvozených bojem za českou univerzitu na počátku a studentskou revoltou proti komunistickému režimu na samém sklonku milénia.

Jednotlivých syžetů se následně chopili oslovení výtvarníci, kteří ovšem byli postaveni před v kontextu současného kulturního provozu nezvyklé zadání reagovat na symbolické reprezentace konkrétních dějinných příběhů nebo osobností. Výstava se tak rovněž stala disputací nad možnostmi vizuálních vyjádření v prostoru mezi individualizovanými uměleckými intervencemi a společenskou poptávkou.

Při zachování charakteristických tvůrčích postupů využívajících aktuálních modelů apropriace, site-specific, postprodukce, procesuality, participace i tradičních metod ready-made, instalace či objektovosti, složili vyzvaní umělci bohatou mozaiku odrážející nejenom mimésis osudů moderního Brna, ale také jejich vlastní angažmá schoulená v zákrytech osobních komunikačních strategií.

S plným vědomím či pouze mimoděk při cestě za povinnostmi nebo na plovárnu, z povzdálí nebo jako přímí účastníci budou se obyvatelé i návštěvníci Brna v letních měsících potkávat s uměleckými díly oživujícími tato místa i společnou paměť.

Prožitek katarze, poučení, vděčnosti, úcty, díků nebo vytržení, který snad mohou vyvolat, je věnován zapomínaným a často fatálním historickým událostem a především hrdinům tohoto města, jejich dnešním a možná ještě neznámým následovatelům i všem těm, co se zastaví a pokusí se porozumět tiše vyprávěným příběhům.

Přehled děl Brno Art Open – Sochy v ulicích 2013

I. ESTHER STOCKER – FRANTIŠEK PAVLÍK A BOJ O ČESKOU UNIVERZITU 

Brněnská radnice obsazená především německými občany dlouho bránila realizaci císařského příslibu z poloviny 19. století, totiž že v Brně bude postavena druhá česká univerzita. Sporná otázka vyvrcholila 1. října 1905, kdy v Brně vypukla demonstrace, a došlo k násilným střetům, během nichž zemřel mladý truhlářský dělník a Sokol František Pavlík (1885–1905) poté, co byl probodnut bajonetem vojáka c. k. armády.

  • Pro Františka Pavlíka, 2013
  • Malba akrylem, zvuk (klavírní sonáta Leoše Janáčka Z ulice 1. X. 1905)
  • Moravské náměstí v Brně

Šachovnice osudu je složena z rovnoměrných polí. Černá a bílá, krok za krokem – rychle či pomalu, s rozmyslem či vášní. Co potká tě v příštím tahu? Propast vynechaného rytmu střídá úleva jistého postupu. Každý, kdo přidá se ke hře, prochází bránou rozhodnutí s vědomím nebezpečí a bez vlastního prospěchu. Tak jako František Pavlík, když se naposled nadechl, aby rozfoukal naši touhu po vědění.

II. RICHARD LOSKOT – JIŘÍ MAHEN A OKUPACE ČESKOSLOVENSKA

Podobu prvorepublikového Brna výrazně určoval publicista, spisovatel, dramatik a dramaturg brněnské Národní činohry, Jiří Mahen (1882–1939). Jeho vliv na tehdejší kulturu byl určující, v Brně se údajně téměř nic neudálo bez jeho požehnání. Mahenovo působení zůstává ale hmatatelné dodnes – nejtrvalejším odkazem brněnským obyvatelům se stala veřejná půjčovna knih, kterou stvořil doslova z ničeho. Dnes knihovna nesoucí jeho jméno působí v řadě poboček a odchovala už několikátou generaci čtenářů.

  • Zpráva od Mahena, 2013
  • Sdílená virtuální instalace
  • Ulice Kobližná u Mahenovy knihovny

V poklusu mu na ulici Kobližná pípla sms v mobilu. Ještě zaskočit do knihovny půjčit si knížku na víkend a potom rychle domů. Večer při kontrole zpráv našel vzkaz od Jiřího Mahena. Úryvek z jeho textů a v hlavě zmatek. Přes dlouhá desetiletí setkání se spisovatelem, který žil pro Brno.

III. SOFIE THORSEN – VRAŽDA ŽIDOVSKÉHO HOSTA V KAVÁRNĚ ESPLANADE

Pogromy na židovské obyvatelstvo probíhaly hned od prvních dnů okupace Československa. Dne 16. března 1939, den před příjezdem Adolfa Hitlera do Brna, byla místní nacistickou mládeží vypálena velká synagoga na rohu Trnité a Přízové.

O pár měsíců později, 15. srpna 1939, došlo k přepadení židovských hostů ve slavné funkcionalistické kavárně Esplanade. Tato kavárna byla posledním místem, kde se mohli Židé veřejně scházet. Nacisté mnohé z nich zranili, jeden muž byl na místě ponechán mrtvý.

  • Pozvolná rekonstrukce, 2013
  • Procesuální instalace, velkoplošná kresba na trávě
  • Park za Domem umění města Brna

Je letní ráno a v parku Koliště se tetelí vzduch. Ohnutý muž s vrzající lajnovačkou soustředěně klade dlouhé bílé čáry na posekanou trávu. Za jeho zády se pomalu objevuje půdorys dnes již neexistujícího Café Esplanade. Přes den se v jeho středu usadí křičící děti. Ta tam je poklidná atmosféra kavárenských hovorů.

Nevadí, že večerní bouřka čerstvé dílo nemilosrdně spláchne. Muž přijde zas a přikreslí další část plánů – nové linie přes staré mizející. Na památku stržených domů i jejich obyvatel, kteří museli odejít bez šance k návratu.


IV. MILENA DOPITOVÁ – PAVEL HAAS A HOLOKAUST BRNĚNSKÝCH ŽIDŮ

V koncentračních táborech během války zemřela řada významných brněnských kulturních

představitelů – malíři Otto Ungar a Jaroslav Král, přední pianista Bernard Kaff, literární vědec Bedřich Václavek a řada dalších. Mnohé jiné válka z Brna vyhnala, jako například architekta Ernsta Wiesnera nebo jazykovědce Romana Jakobsona. Jednou z obětí holokaustu se stal také talentovaný hudební skladatel Pavel Haas (1899–1944), jeden z nejvýraznějších Janáčkových žáků.


  • Darovanému městu, 2013
  • Audiovizuální objekt, hudební spolupráce Pavel Šmerda, Ventolin
  • Park na Moravském náměstí


Ta dřevěná hvězda v parku na Moravském náměstí je mohutná a křehká zároveň. Svázaná jenom popruhy, které mohou povolit v každé chvíli. Co ji tak drží pohromadě? Snad zvuk v útrobách, co dere se ven. Tón nejprve nechtěný, ale potom již napořád nepostradatelný. Pochopit vzdor, rozložit kompozici a znova skládat notu po notě. Hudba světí život – jejich a náš – do konečného ticha.


V. PRAVDOLIUB IVANOV – POPRAVY V KOUNICOVÝCH KOLEJÍCH

Kounicovy koleje, které byly postaveny počátkem dvacátých let 20. století jako místo pro ubytování studentů konečně realizované české univerzity v Brně, byly 17. března 1939 obsazeny gestapem a příslušníky SS. Krátce na to bylo 173 českých studentů odtransportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Od roku 1940 sloužily Kounicovy koleje jako věznice, jíž prošlo na 30.000 českých vlastenců; bezmála 1.300 jich bylo popraveno na malém dvorku budovy, kde stály tři pověstné šibenice. Říká se, že na tyto popravy přicházely brněnské Němky v tak hojných zástupech, že jim musely být podle pořadníku prodávány vstupenky.

  • Aplaus, 2013
  • Zvuková instalace
  • Hrad Špilberk, severní terasa (z technických důvodů nemohl být projekt realizován přímo v Kounicových kolejích)

Může být potlesk pomníkem? Tichý a potom sílící, pomalý a důstojný postupně vyplní každý záhyb nádvoří. V místě, kde umírali lidé po nerovném boji a přesto vzpřímeni v odporu k cizím utlačovatelům s bestií v srdci. V úctě před nimi smísí se čas od času ve vzduchu zvuk našich rukou s jejich bolestí.

VI. JIŘÍ KOVANDA – FRANTIŠEK ŠIKULA A ZÁCHRANA PŘEHRADNÍ HRÁZE

František Šikula sabotoval v posledních dnech války snahu gestapa na podminování hráze brněnské přehrady, kterou chtělo ustupující německé vojsko vyhodit do vzduchu při příchodu Rudé armády. Osvobození Brna by se tak výrazně zkomplikovalo, protržení hráze by navíc znamenalo smrt nebo vysoké ohrožení života občanů ve čtvrtích Komín, Jundrov, Pisárky a Žabovřesky.

Vlna by dorazila až do centra Brna, které by se údajně ocitlo pod asi metrovou hladinou. František Šikula neváhal vystavit svůj život nebezpečí, skrze střelbu přeběhl nad výpustí, a včas informoval blížící se ruskou armádu o pasti číhající na ně na hrázní silnici.

  • Rozhledna, 2013
  • Dřevěný objekt
  • Brněnská přehrada, za hrází, u domku hrázného
  • vrchní část ulice Bašty pod Petrovem

Malá dřevěná vyhlídka je stejně obyčejná jako hrázného život. Ráno do práce a odpoledne domů s krátkou zastávkou na cigaretu nad klidnou vodní hladinou. Nenápadný piedestal v Kníničkách u přehradní stěny a druhý v Brně na baštách pod Petrovem s pohledem na město, které zachránil.

VII. ANTON ČIERNY – VYHNÁNÍ BRNĚNSKÝCH NĚMCŮ

Během války stoupl počet brněnských Němců z asi 30.000 na 60.000 osob, z nichž byla většina dosazena do řídícího aparátu Moravy z Říše. Takoví, společně s těmi, kteří se otevřeně hlásili k nacismu, na jaře 1945 utekli před blížící se frontou. V Brně tak v době osvobození zbylo něco málo přes 20.000 československých německých občanů.

Přesto bylo nutné je z města i ze země (podle slov prezidenta Beneše, který měl v polovině května 1945 v Brně projev) „vylikvidovat“. Beneš tím aktivizoval nepokoje, které vyvrcholily brutálním odsunem Němců. V noci z 30. na 31. května 1945 jich bylo z Brna vyhnáno 19.800.

  • Zapomenuté vzdálenosti, 2013
  • Interaktivní instalace
  • Malinovského náměstí

Hromada starých kol na Malinovského náměstí je mementem nenávisti a vzpomínkou na ty, kteří byli vyhnáni. Nechali zde vše, majetek, dětství, rodinnou minulost, podstatnou část vlastního srdce. Šlapali za řevu do neznáma, mnozí nedošli, jiní vyhráli svůj život a dnes se vracejí. Pojeďme kousek s nimi cyklostezkou jejich utrpení k táboru v Pohořelicích.

VIII. KRISTINA LEKO – MLÁDEŽ VEDE BRNO

Prominentní brněnský politik Otto Šling patřil k největším nadějím komunistického Československa. Hned po převzetí moci komunisty v únoru 1948 se stal klíčovou osobností v Brně i na celé Moravě. Z jeho hlavy vzešla (kromě řady dalších nápadů) i akce Mládež vede Brno, jež byla ďábelsky lstivou pastí na nejmladší generaci.

KSČ se tehdy zabývalo otázkou, jak na svou stranu strhnout co nejvíce mladých lidí, budoucích členů ČSM. Otto Šling vymyslel plán, v němž nastupující generaci nalákal vložením moci do jejích rukou.

Proto se ve dnech 13 – 15. 5. 1949 v Brně uskutečnila akce, v níž vládu nad městem i nad všemi profesemi, přebrala mládež. Děti a mladí lidé mezi 15 a 21 lety tak v ty dny v Brně řídili tramvaje, vedli rozhlasové vysílání, vyučovali své mladší spolužáky na školách, dokonce byla zvolena mládežnická rada, která nahradila primátora a zastupitelstvo města.

Akce měla ohromný ohlas a lidé zaslepení a zmanipulovaní demagogicky radostnou akcí zajistili v Brně tehdejšímu režimu neotřesitelnou pozici.

  • MLÁDEŽ vede Brno REVISITED 1949 2013, 2013
  • Sociální projekt, grafitti
  • Featuring: Bára Bakošová, Martina Jetmarová, Lukáš Likavčan, Josef Patočka, Margita Rácová, Tereza Vávrová
  • Project team: Petr Maška, David Smithson, Alžběta Medlová, Lucie Harapátová, Željko Blaće
  • Dům umění města Brna, Malinovského náměstí a Svitavské nábřeží

Ráno vstanou a pospíchají do práce, firmy či úřadu se spoustou nápadů a jenom pár dny k jejich naplnění. Pět mladých lidí s plány na opravu světa hledá vlastní budoucnost a zodpovědnost. Tak jako kdysi jejich prarodiče podvedení komunistickou totalitou obludnou nabídkou vést novou společnost na úkor těch, kteří měli jiný názor. Proto je třeba naslouchat a nezapomínat, jak křehká může být svoboda.


IX. FRANTIŠEK KOWOLOWSKI – PROCES SE ZELENOU INTERNACIONÁLOU

Skupinu literátů kolem časopisů Akord, Řád a Obnova, kam přispívali mj. Jan Zahradníček, Zdeněk Kalista, František Křelina, Jan Knap, Zdeněk Rotrekl (odsouzen k trestu smrti v jiném monstrprocesu), odsoudil brněnský mimořádný soud v roce 1952 k desítkám let věznění.

Někteří autoři zkušenost z komunistických kriminálů zaplatili životem, jiným byla sebrána řada let tvůrčí činnosti. Proces s katolickými básníky je nejhorším honem na čarodějnice, jaký se Moravou ve 20. století přehnal.

  • Koridor, 2013
  • Objekt, dřevo
  • Park za Domem umění města Brna

Ten prostor v parku za Domem umění láká a zároveň odrazuje – trychtýř tmy zakončený šedivou září. Pohyb je pomalý, když oči nemohou rozeznat hranice klamu. Podvědomě se přikrčí a šátrají rukama. Spustili je až na dno lidství, mučili a pošlapali, ale jejich touha přesto znovu vykročila do světla.

X. ATELIÉR ENVIRONMENT FaVU VUT BRNO – OBĚTI SRPNA 1968, VILIAM DEBNÁR

Okupace ruskou armádou si v srpnu 1968 v Brně vyžádala řadu zraněných a také dvě oběti na životech – jednou z nich byl mladý, ještě ani ne dvacetiletý Josef Žemlička, druhou třicetiletý zetorský dělník Viliam Debnár (1938–1968). Byl zastřelen ruským vojákem, když projížděl kolem svého pracoviště; na zadním sedadle jeho auta v tu chvíli seděl jeho pětiletý syn, kterému svědci pod pohrůžkou smrti více než hodinu nesměli přispěchat na pomoc.

  • Domnělý výskyt, 2013
  • Instalace ve veřejném prostoru, audioinstalace, denně 16.00 – 16.07
  • Okolí podniku Zetor, Líšeň
  • Ateliér enviroment FaVU VUT Brno:
  • Ivana Bendová, Magdalena Borovková, Petr Dočkal, Romana Horáková, Ivana Hrončeková, Jan Jáchim, Viktor Jelen, Martina Kocmanová, Kateřina Michalková, Jana Regnerová, Pavel Richtr, Zdeněk Ryneš, Aneta Willertová
  • Vedení ateliéru – Barbora Klímová a Michal Moravčík

Rozbité cesty mezi omšelými výrobními areály již vůbec nepřipomínají scénu tragédie. Kdo si dnes vzpomene, za jakých okolností a kde přesně potkal Viliam Debnár krutou a zbytečnou smrt? Bylo to tam, anebo tady, odpovídají dotázaní. Je třeba označit všechna ta místa a podle nich znovu a znovu přepisovat konec jeho příběhu, abychom nezapomínali na naše padlé a smysl jejich obětí.

XI. ROBERT VLASÁK – ZASTŘELENÍ DANUŠE MUZIKÁŘOVÉ

Dne 21. srpna 1969 v Brně proběhla demonstrace k výročí okupace Československa sovětskými vojsky. Začala na náměstí Svobody, kde se lidé spontánně scházeli v Beta pasáži, aby tam položili věnce k uctění obětí z předchozího roku. Na ulici Údolní (tehdy Obránců míru) se o upálení pokusil Jan Polášek, na ulici Orlí byl zastřelen Stanislav Valehrach a doživotně zmrzačen Jiří Ševčík.

Na Moravském (tehdy Rudém) náměstí zůstala po násilném rozehnání davu ležet zastřelená osmnáctiletá Danuše Muzikářová (1951–1969). Její smrt se nikdy oficiálně nevyšetřila, přestože je jasné, že ji musel zabít některý z lidových milicionářů nebo policistů.

  • Oni nás, my sebe, 2013
  • Interaktivní objekt
  • Ulice Orlí a ulice Běhounská

Stojí tam klidně poblíž míst, kde tehdy byli mrtví, na Orlí a na Moravském náměstí. Dvě vodní děla připravená k použití. Můžeš napumpovat vodu a v horkém dni třeba osvěžit kolemjdoucí. Jiskřivé kapky zamrazí v týlu, když vzpomeneš na mladé životy zmařené vlastními lidmi.

XII. JIŘÍ ČERNICKÝ – ZMIZENÍ MARIE BARTOŠOVÉ V BRNĚNSKÉM PODZEMÍ

Dne 15. února 1976 se na tramvajovém nástupním můstku před nemocnicí sv. Anny na ulici Pekařské propadla pětačtyřicetiletá Marie Bartošová (1931–1976), když chtěla pomoci muži, který v kráteru v zemi skončil před ní.

Zmizela v odpadních rourách brněnské kanalizační

a vodárenské sítě, jejíž stav byl úřady dlouhodobě zanedbán, voda a bahno ji posléze hnaly

brněnským podzemím. Její tělo se našlo až v roce 1992, teprve o půl roku později Svratka

vyplavila Mariinu lebku.

Zmizení Marie Bartošové v době události provázela řada spekulací. Nejznámější verze tvrdí, že využila dramatické situace, aby unikla z nešťastného manželství a života v komunistickém Československu, a že se jí podařilo emigrovat. Odpovědné orgány takové fámy nevyvracely, vinu za zanedbanou vodárenskou síť a tak i za zmaření mladého života nikdy nikdo nepřiznal.

  • Světelná jímka, 2013
  • Světelná instalace, kov
  • Ulice Pekařská

Zdánlivě obyčejný poklop zakrývající ústí domovní kanalizace na ulici Pekařská nese ženské

jméno a datum. Ten příběh je stejně tragicky absurdní jako doba, kdy se stal – bezčasí husákovské normalizace. Uprostřed města za každodenního ruchu propadla se Marie Bartošová do brněnského podzemí bez naděje k návratu. Skrze mříž září paprsky světlometů jako oči zmizelé toužící alespoň na chvíli zahlédnout dnešní svět.

XIII. SLAVEN TOLJ – VRAŽDA PAVLA ŠVANDY

V říjnu roku 1981 zemřel student brněnské architektury, jednadvacetiletý Pavel Švanda (1959–1981). Jeho smrt byla fingována jako sebevražda – na rukou měl řezné rány po údajných pokusech o podřezání, po němž se měl vrhnout do propasti Macocha. Verzi o sebevraždě, jak případ uzavřela policie, ale nikdo z brněnských disidentů ani z Pavlových přátel neuvěřil.

Bylo známo, že Pavel Švanda byl katolický aktivista spojený s lidmi kolem Charty 77. Vědělo se, že se v létě 1981 při studijní návštěvě Itálie ve Vatikánu setkal se svým strýcem, exilovým kardinálem Tomášem Špidlíkem, kterému slíbil podávat zprávy o dění v Československu.

  • Deník – Pavel Švanda (1959–1981), 2013
  • Interaktivní objekt
  • Hala Hlavního nádraží

Až pojedeš na letní výlet k Macoše vlakem přes Kuřim, zastav se na hlavním nádraží u toho zvláštního automatu. Vhoď do něj minci a rozsviť svíčku za Pavla Švandu a jeho smrt. Měl jejich plamínky rád a možná myslel na jejich světlo v římských kostelech, když vzdoroval ve strašné hře, do které ho obsadila tajná policie. Zvítězit nemohl, ale neprohrál, nezradil přátele, neztratil sám sebe.

XIV. RICHARD FAJNOR – REVOLUCE A ZTRÁTA ILUZÍ

Listopadová revoluce v roce 1989 proběhla za všeobecného nadšení k budování demokracie. Všichni, kdo se na ní podíleli, věřili, že končí se starým totalitním systémem a že zakládají na lepší zítřky. V těch lepších zítřcích se ale změnilo méně, než by tehdejší aktéři očekávali. Své o tom ví trojice mužů, kteří byli v revolučním roce 1989 a 1990 ve studentském výboru brněnské fakulty architektury.

Jejich podpisy na listině, v níž tehdejší posluchači odmítali navštěvovat přednášky komunistického kádra a kariéristy Jana Snášela, jsou dodnes důvodem soudního sporu. Jan Snášel je krátce po revoluci zažaloval a soudy, na nichž stále působí lidé spjatí se starými strukturami, jejich případ rozsuzují v jejich neprospěch.

  • 22 let ztracených iluzí, 2013
  • Instalace, objektový happening
  • Moravské náměstí

Malý a zašlý studentský stan na Moravském náměstí obklopený hřmotnou a neproniknutelnou sítí rezavějícího lešení. Bylo tak opojné vylézt z něj ven, protáhnout se a svobodně nadechnout. A potom znovu přišly všední upatlané dny s ústupky, dohodami a kompromisy. Ten stan tady ale pořád stojí naproti budově slovutné soudní instituce.

foto MaK., brnovinky

Joomla SEF URLs by Artio

(c) MaK., 2008-2099, všechna práva vyhrazena, kopírování obsahu jen se svolením redakce

Nahoru PC verze