Paní Pastelka maluje v knihách Dobrovský Princeznu Večernici.
Pastelky jsou coby nástroj malířů neoprávněně odsouvány do pozadí. Dokazuje to malířka Marie Brožová. Paní Pastelka, jak je umělkyně nazývána, maluje v knikupectví Knihy Dobrovský v Brně naživo obraz Princezna Večernice. Ke své tvorbě používá právě pastelky.
Dětské oddělení v suterénu knihkupectví se na několik dní stalo ateliérem malířky Marie Brožové. Denně zde od 11. do 18. hodiny naživo maluje svůj velkoplošný obraz, který pojmenovala Princezna Večernice. Během tvorby se mohou návštěvníci dotazovat na její kreslířské zkušenosti i důvody, které malířku k používání pastelek vedly. "Ispiraci nalézám ve svých snech", říká autorka. "Své obrazy maluji z hlavy, mám již předem vymyšleno, jak bude obraz vypadat.", pokračuje Paní Pastelka.
brnovinky položily autorce pár otázek.
Kreslení live - osm dní živé tvorby.
Kdy jste zde v knihkupectví začala malovat a za jak dlouho myslíte, že obraz dokončíte?
Začala jsem ve čtvrtek 27. května a budu tady týden. Celý obraz formátu A0 je práce na osm dní. Pastelková technika je velice detailní. Kdyby se to počítalo na hodiny, tak na jednom velkém obraze je okolo 100 hodin práce. Nic se nedá ošidit. Obrazy jsou velice detailní a barevné. Dá to nějakou práci. Při tom tady vysvětluji svoji techniku. Ta je základní, ale má obrovské možnosti. Je velkou inspirací jak pro děti, tak pro dospělé.
Používáte obyčejné pastelky?
Ano, jsou to naše české pastelky, které se doporučují do první třídy. Díky měkkosti mají nádherné barvy, takže se dají použít také k profesionální práci.
Překrýváte přes sebe nějaké barvy?
Kde jsou ty nejsytější odstíny, je čtyři až pět vrstev dohromady. Je to práce, kdy se pastelky vrství na sebe a z toho vznikne nový odstín. Dělám také strukturu do papíru. Čtvrtku si naťukám. Jde o obraz noční, na kterém je hvězdná obloha. Když se přes to jde pastelkou, tak bílé tečky zůstanou bílé, protože pastelka je nepřekryje. To jsou taková tajemství, na které jsem přišla v průběhu celého života práce s pastelkami.
Kolik barev používáte?
Zhruba 24 základních barev. Na jeden obraz je barevná škála vždy daná. Třeba 15 pastelek, ze kterých se potom dá mícháním vytvořit celá škála barev. Bílá pastelka barvy propojuje dohromady.
Marie Brožová vysvětluje svoji techniku.
Jaká je vaše nejoblíbenější barva?
Úplně nejoblíbenější je taková ta světle zelená. Je to jarní barva života a jarní trávy. Jinak mám ráda úplně všechny barvy duhy. Na většině těch obrazů jsou všechny barvy duhy zastoupeny. Věřím, že v barvách je energie. Když mají lidé chuť na nějakou barvu. mohou si ji z obrázku jakoby vytáhnout a načerpat.
Jakou máte spotřebu pastelek na formát A0?
Velkou. Okolo 100 pastelek. Záleží na sytosti a tmavosti. U tmavších obrazů je spotřeba větší. Tím, že jsou pastelky měkké, je spotřeba vysoká.
Témata vás napadají jen tak z hlavy?
Je to taková moje krajina, fantazie. To mám od dětství.
Kde berete inspiraci?
Často ve snu a v přírodě. Nápad ke mně přichází jako hotová věc. Kreslím na velký bílý papír, na kterém nemám žádnou skicu. Obraz už mám celý před očima. Když zavřu oči, tak už přesně vím, kde co bude. Mohu začít na jedné straně, na druhé straně, můžu přecházet. Někde v té krajině fantazie je ten obraz už hotový. Já mám to štěstí, že jej vidím. Můžu do té krajiny vstoupit a přinést ji zpátky sem. Je to fantazie, která vychází ze světa dětství. Moje obrázky promlouvají napříč generacemi. Je to něco, co člověka nabudí, dodá mu energii a radost ze života.
Nestane se, že někdy motiv zapomenete?
Ne, to se mi nestalo. Dá se to přirovnat k tomu, jako když to místo existuje. Když si člověk představí svůj vlastní pokoj, taky ví, kde co je.
Děti nosí umělkyni své obrázky k posouzení.
Ovlivňuje kreslení vaše aktuální nálada nebo situace, co se kolem vás zrovna děje?
Ne, já si naopak myslím, že obrazy mnou jenom prochází a není to tak úplně ze mě. Mám to štěstí, že můžu být takovým prostředníkem mezi světem snů a světem, ve kterém žijeme. Někdy mám pocit, že přináším sny na zem, aby si lidé uvědomili, že kolem je krása. Jak v přírodě, tak v té fantazii. Nejsou jen starosti, ale i pozitivní hodnoty.
Jaký největší obraz jste už pastelkami namalovala?
Byl to vlastně rekordní obraz v podobě třech A0 vedle sebe. Tento obraz zaregistrovala i naše česká kniha rekordů.
Používáte stále jen bílý papír nebo malujete i na bílou zeď?
Ne, pastelkami je opravdu nejlepší kreslit na kvalitní čtvrtku, která má gramáž okolo 200 gramů na metr. Důležité je, aby nebyla příliš hlazená. Když je papír příliš hladký, pastelka se do něj nevpraví.
Měnila jste během tvorby dodavatele papíru nebo kreslíte na to, co je k dispozici?
S papírem je trošku problém. Měli jsme velmi kvalitního českého výrobce Olšanské papírny, které teď už nejedou. Jsem zrovna ve fázi, kdy se snažím najít náhradu. Budu muset hledat asi v zahraničí, protože formát v této velikosti se nedá koupit. Musí se řezat z rolí. Mám doma 20metrovou roli papíru a z ní si vždycky uříznu formát, který potřebuju.
Dají se malby adjustovat pro stálejší prezentaci?
Pastelky, které používám, jsou stálobarevné. Stačí je dát pod sklo. Není to jako s pastelem, že by se sesypávaly z papíru. Navíc nevyblednou. Potom se dají dělat velice kvalitní reprodukce, které jsou naprosto k nerozeznání od originálu. Vystavují se obrazy velké, kterých už vzniklo přes 70, tak i reprodukce. Ty jsou opravdu důstojnou náhradou originálu.
Malby nejsou na prodej. Pouze jejich reprodukce.
Podle čeho si stanovíte čas, za který chcete dílo stihnout vytvořit?
Už mám praxi. Takže vím, kolik dní budu potřebovat na jaký nápad. Tady je to osm dní, protože tu bude velká plocha nebe. Nebude zde taková rozmanitost jako třeba na obraz Dům knihy. Ten je plný knížek a u nich jsou vypsány tituly. Je tam až taková mravenčí detailnost. Na ten jsem potřebovala 12 dní. Je to takové rozmezí osm až dvanáct dní.
Počítáte i s tím, že vás během práce ruší novináři?
Naopak, já jsem ráda. Protože díky takové prezentaci se lidé o takové akci vůbec dozvědí. Dokonce jsem zjistila, že čím víc lidí na akci přichází, tím rychleji mi jde práce od ruky. Mám radost, že tvorba nezůstává jen u mě. Je to věc, která lidi oslovuje a něco jim přináší.
Firmu Koh-i-noor jste si vybrala náhodně nebo jste pastelky testovala dlouho?
Já jsem pastelky testovala opravdu dlouho. Dostávám nejrůznější reklamní vzorky od nejrůznějších firem. Dávám přednost českým výrobkům, pokud je to možné. Tak, jako tiskneme knihy v České republice, přestože by to v Číně bylo levnější. Používám Koh-i-noor z řady pastelek pro děti. Tyto trojhranné pastelky jsou uzpůsobené k dobrému držení v ruce a mají velice měkká jádra. To je nejvyšší kvalita, která je pro mě na trhu dostupná.
Stává se vám někdy, že se během tvorby obrazu na něm něco změní?
Ne, už je to dané dopředu. Díky tomu mohu také kreslit na veřejnosti. Kdybych to teď vymýšlela, tak je možné, že by mě lidé rušili. Tím, že už přesně vím, jak to bude vypadat, je to ve fázi řemeslné práce.
Máte nějaké speciální ořezávátko?
Mám klasiku na malé pastelky. Na velké pastelky je ještě speciální velké ořezávátko. Na plochu je potřeba pastelka tupá, na linii zase ostrá. Podle potřeby si přiořezávám. Když jsem obrazy na veřejnosti jen vystavovala, tak mi lidé vůbec nechtěli věřit, že jsou to jen pastelky. Celá plocha je pokrytá pastelkami. Snažím se ukázat, že pastelka je médium naprosto srovnatelné s těmi mistrovskými. Já už jsem s tím měla problémy na výtvarné škole. Říkali mi, že pastelky jsou hračka pro děti a do rukou umělce nepatří. Proto jsem tímto projektem začala v roce 2004 obhajovat pastelky a kreslit velké obrazy na veřejnosti. Chtěla jsem ukázat, že je to jenom předsudek. Tato technika má velké možnosti. V České republice i zahraničí již vzniklo přes 70 obrazů. Řeč fantazie a řeč pastelek je naprosto mezinárodní věc. Říká se mi Paní Pastelka. Je to hezké. Pastelkami se člověk vrací do světa dětství, kdy si člověk jen hraje a nemá žádné povinnosti a cíle. Dětská kresba má v sobě velkou sílu už tím, že je v ní radost. Já mám velké štěstí, že jsem si tuto radost dokázala z tvorby zachovat.
Pastelková židlička je nezbytná.
Kde v zahraničí pobýváte?
Největší úspěch jsem měla ve Francii. Tam jsem i zvítězila ve velkém sympoziu umělců z celé Evropy. Moje tvorba se líbí v Holandsku. Teď jsme zvaní do Norska. Cestujeme hodně, ale takové naše stálé místo je v centru Prahy. Tam je stálá galerie Pastelka. Protože jsem narozená v Praze, je to místo, kam se vracím a cítím se tam doma.
Inspirujete se ve svých dílech i nějakými zahraničními motivy? Například holandskými tulipány?
Já si myslím, že tulipány zná člověk i z Česka. Dokonce jsem se dozvěděla, že tulipány jsou původně z Turecka. Když kreslím v zahraničí, často jsou obrazy trochu inspirovány kulturou. V Holandsku jsem kreslila obraz, na kterém se objevila holandská architektura.
Malujete i na zakázku?
Ne, dokonce své obrazy ani neprodávám. Jsou to vždycky jen mé sny. Kvůli tomu, že mám naprosto jasnou představu i o knihách, založili jsme své vlastní nakladatelství. Tam tisknu knihy, které si sama ilustruju a často je i sama píšu. Velice často s obrazem přichází také slovo. Obrázky jsou ke koupi jen ve formě reprodukcí. Ve formě reprodukcí od pohlednic, přes přání až po velké reprodukce. Svoje podpisy neprodávám, ale moje tvorba je naopak přístupná všem.
Máte nějaký svůj tým, který by pastelkami reprodukoval vaši tvorbu?
Už to začíná vypadat, že za šest let práce na veřejnosti vidím první vlaštovky. Jsou opravdu děti, které s tou mojí technikou vyrůstají. Vždycky mě vidí někde kreslit a já po několika letech vidím, jak moji techniku zase dovedly někam dál. Takže si vychovávám konkurenci :-).
Pořádáte nějaké dílny nebo výtvarné kurzy pro děti?
Není na to čas dělat je pravidelně. Jednou za rok ale v Praze v Krčském lese děláme ve spolupráci s Lesy hlavního města Prahy velký workshop. Propojujeme práci s pastelkami s přírodovědeckou dílnou.
Malujete také nebo vaše děti pastelkami? Jak jste spokojeni s výsledky?
text a foto Marián K., brnovinky
Kategorie: umění a výstavy Brno Zobrazeno: 8779
Paní Pastelka maluje v knihách Dobrovský Princeznu Večernici.
Pastelky jsou coby nástroj malířů neoprávněně odsouvány do pozadí. Dokazuje to malířka Marie Brožová. Paní Pastelka, jak je umělkyně nazývána, maluje v knikupectví Knihy Dobrovský v Brně naživo obraz Princezna Večernice. Ke své tvorbě používá právě pastelky.
Dětské oddělení v suterénu knihkupectví se na několik dní stalo ateliérem malířky Marie Brožové. Denně zde od 11. do 18. hodiny naživo maluje svůj velkoplošný obraz, který pojmenovala Princezna Večernice. Během tvorby se mohou návštěvníci dotazovat na její kreslířské zkušenosti i důvody, které malířku k používání pastelek vedly. "Ispiraci nalézám ve svých snech", říká autorka. "Své obrazy maluji z hlavy, mám již předem vymyšleno, jak bude obraz vypadat.", pokračuje Paní Pastelka.
brnovinky položily autorce pár otázek.
Kreslení live - osm dní živé tvorby.
Kdy jste zde v knihkupectví začala malovat a za jak dlouho myslíte, že obraz dokončíte?
Začala jsem ve čtvrtek 27. května a budu tady týden. Celý obraz formátu A0 je práce na osm dní. Pastelková technika je velice detailní. Kdyby se to počítalo na hodiny, tak na jednom velkém obraze je okolo 100 hodin práce. Nic se nedá ošidit. Obrazy jsou velice detailní a barevné. Dá to nějakou práci. Při tom tady vysvětluji svoji techniku. Ta je základní, ale má obrovské možnosti. Je velkou inspirací jak pro děti, tak pro dospělé.
Používáte obyčejné pastelky?
Ano, jsou to naše české pastelky, které se doporučují do první třídy. Díky měkkosti mají nádherné barvy, takže se dají použít také k profesionální práci.
Překrýváte přes sebe nějaké barvy?
Kde jsou ty nejsytější odstíny, je čtyři až pět vrstev dohromady. Je to práce, kdy se pastelky vrství na sebe a z toho vznikne nový odstín. Dělám také strukturu do papíru. Čtvrtku si naťukám. Jde o obraz noční, na kterém je hvězdná obloha. Když se přes to jde pastelkou, tak bílé tečky zůstanou bílé, protože pastelka je nepřekryje. To jsou taková tajemství, na které jsem přišla v průběhu celého života práce s pastelkami.
Kolik barev používáte?
Zhruba 24 základních barev. Na jeden obraz je barevná škála vždy daná. Třeba 15 pastelek, ze kterých se potom dá mícháním vytvořit celá škála barev. Bílá pastelka barvy propojuje dohromady.
Marie Brožová vysvětluje svoji techniku.
Jaká je vaše nejoblíbenější barva?
Úplně nejoblíbenější je taková ta světle zelená. Je to jarní barva života a jarní trávy. Jinak mám ráda úplně všechny barvy duhy. Na většině těch obrazů jsou všechny barvy duhy zastoupeny. Věřím, že v barvách je energie. Když mají lidé chuť na nějakou barvu. mohou si ji z obrázku jakoby vytáhnout a načerpat.
Jakou máte spotřebu pastelek na formát A0?
Velkou. Okolo 100 pastelek. Záleží na sytosti a tmavosti. U tmavších obrazů je spotřeba větší. Tím, že jsou pastelky měkké, je spotřeba vysoká.
Témata vás napadají jen tak z hlavy?
Je to taková moje krajina, fantazie. To mám od dětství.
Kde berete inspiraci?
Často ve snu a v přírodě. Nápad ke mně přichází jako hotová věc. Kreslím na velký bílý papír, na kterém nemám žádnou skicu. Obraz už mám celý před očima. Když zavřu oči, tak už přesně vím, kde co bude. Mohu začít na jedné straně, na druhé straně, můžu přecházet. Někde v té krajině fantazie je ten obraz už hotový. Já mám to štěstí, že jej vidím. Můžu do té krajiny vstoupit a přinést ji zpátky sem. Je to fantazie, která vychází ze světa dětství. Moje obrázky promlouvají napříč generacemi. Je to něco, co člověka nabudí, dodá mu energii a radost ze života.
Nestane se, že někdy motiv zapomenete?
Ne, to se mi nestalo. Dá se to přirovnat k tomu, jako když to místo existuje. Když si člověk představí svůj vlastní pokoj, taky ví, kde co je.
Děti nosí umělkyni své obrázky k posouzení.
Ovlivňuje kreslení vaše aktuální nálada nebo situace, co se kolem vás zrovna děje?
Ne, já si naopak myslím, že obrazy mnou jenom prochází a není to tak úplně ze mě. Mám to štěstí, že můžu být takovým prostředníkem mezi světem snů a světem, ve kterém žijeme. Někdy mám pocit, že přináším sny na zem, aby si lidé uvědomili, že kolem je krása. Jak v přírodě, tak v té fantazii. Nejsou jen starosti, ale i pozitivní hodnoty.
Jaký největší obraz jste už pastelkami namalovala?
Byl to vlastně rekordní obraz v podobě třech A0 vedle sebe. Tento obraz zaregistrovala i naše česká kniha rekordů.
Používáte stále jen bílý papír nebo malujete i na bílou zeď?
Ne, pastelkami je opravdu nejlepší kreslit na kvalitní čtvrtku, která má gramáž okolo 200 gramů na metr. Důležité je, aby nebyla příliš hlazená. Když je papír příliš hladký, pastelka se do něj nevpraví.
Měnila jste během tvorby dodavatele papíru nebo kreslíte na to, co je k dispozici?
S papírem je trošku problém. Měli jsme velmi kvalitního českého výrobce Olšanské papírny, které teď už nejedou. Jsem zrovna ve fázi, kdy se snažím najít náhradu. Budu muset hledat asi v zahraničí, protože formát v této velikosti se nedá koupit. Musí se řezat z rolí. Mám doma 20metrovou roli papíru a z ní si vždycky uříznu formát, který potřebuju.
Dají se malby adjustovat pro stálejší prezentaci?
Pastelky, které používám, jsou stálobarevné. Stačí je dát pod sklo. Není to jako s pastelem, že by se sesypávaly z papíru. Navíc nevyblednou. Potom se dají dělat velice kvalitní reprodukce, které jsou naprosto k nerozeznání od originálu. Vystavují se obrazy velké, kterých už vzniklo přes 70, tak i reprodukce. Ty jsou opravdu důstojnou náhradou originálu.
Malby nejsou na prodej. Pouze jejich reprodukce.
Podle čeho si stanovíte čas, za který chcete dílo stihnout vytvořit?
Už mám praxi. Takže vím, kolik dní budu potřebovat na jaký nápad. Tady je to osm dní, protože tu bude velká plocha nebe. Nebude zde taková rozmanitost jako třeba na obraz Dům knihy. Ten je plný knížek a u nich jsou vypsány tituly. Je tam až taková mravenčí detailnost. Na ten jsem potřebovala 12 dní. Je to takové rozmezí osm až dvanáct dní.
Počítáte i s tím, že vás během práce ruší novináři?
Naopak, já jsem ráda. Protože díky takové prezentaci se lidé o takové akci vůbec dozvědí. Dokonce jsem zjistila, že čím víc lidí na akci přichází, tím rychleji mi jde práce od ruky. Mám radost, že tvorba nezůstává jen u mě. Je to věc, která lidi oslovuje a něco jim přináší.
Firmu Koh-i-noor jste si vybrala náhodně nebo jste pastelky testovala dlouho?
Já jsem pastelky testovala opravdu dlouho. Dostávám nejrůznější reklamní vzorky od nejrůznějších firem. Dávám přednost českým výrobkům, pokud je to možné. Tak, jako tiskneme knihy v České republice, přestože by to v Číně bylo levnější. Používám Koh-i-noor z řady pastelek pro děti. Tyto trojhranné pastelky jsou uzpůsobené k dobrému držení v ruce a mají velice měkká jádra. To je nejvyšší kvalita, která je pro mě na trhu dostupná.
Stává se vám někdy, že se během tvorby obrazu na něm něco změní?
Ne, už je to dané dopředu. Díky tomu mohu také kreslit na veřejnosti. Kdybych to teď vymýšlela, tak je možné, že by mě lidé rušili. Tím, že už přesně vím, jak to bude vypadat, je to ve fázi řemeslné práce.
Máte nějaké speciální ořezávátko?
Mám klasiku na malé pastelky. Na velké pastelky je ještě speciální velké ořezávátko. Na plochu je potřeba pastelka tupá, na linii zase ostrá. Podle potřeby si přiořezávám. Když jsem obrazy na veřejnosti jen vystavovala, tak mi lidé vůbec nechtěli věřit, že jsou to jen pastelky. Celá plocha je pokrytá pastelkami. Snažím se ukázat, že pastelka je médium naprosto srovnatelné s těmi mistrovskými. Já už jsem s tím měla problémy na výtvarné škole. Říkali mi, že pastelky jsou hračka pro děti a do rukou umělce nepatří. Proto jsem tímto projektem začala v roce 2004 obhajovat pastelky a kreslit velké obrazy na veřejnosti. Chtěla jsem ukázat, že je to jenom předsudek. Tato technika má velké možnosti. V České republice i zahraničí již vzniklo přes 70 obrazů. Řeč fantazie a řeč pastelek je naprosto mezinárodní věc. Říká se mi Paní Pastelka. Je to hezké. Pastelkami se člověk vrací do světa dětství, kdy si člověk jen hraje a nemá žádné povinnosti a cíle. Dětská kresba má v sobě velkou sílu už tím, že je v ní radost. Já mám velké štěstí, že jsem si tuto radost dokázala z tvorby zachovat.
Pastelková židlička je nezbytná.
Kde v zahraničí pobýváte?
Největší úspěch jsem měla ve Francii. Tam jsem i zvítězila ve velkém sympoziu umělců z celé Evropy. Moje tvorba se líbí v Holandsku. Teď jsme zvaní do Norska. Cestujeme hodně, ale takové naše stálé místo je v centru Prahy. Tam je stálá galerie Pastelka. Protože jsem narozená v Praze, je to místo, kam se vracím a cítím se tam doma.
Inspirujete se ve svých dílech i nějakými zahraničními motivy? Například holandskými tulipány?
Já si myslím, že tulipány zná člověk i z Česka. Dokonce jsem se dozvěděla, že tulipány jsou původně z Turecka. Když kreslím v zahraničí, často jsou obrazy trochu inspirovány kulturou. V Holandsku jsem kreslila obraz, na kterém se objevila holandská architektura.
Malujete i na zakázku?
Ne, dokonce své obrazy ani neprodávám. Jsou to vždycky jen mé sny. Kvůli tomu, že mám naprosto jasnou představu i o knihách, založili jsme své vlastní nakladatelství. Tam tisknu knihy, které si sama ilustruju a často je i sama píšu. Velice často s obrazem přichází také slovo. Obrázky jsou ke koupi jen ve formě reprodukcí. Ve formě reprodukcí od pohlednic, přes přání až po velké reprodukce. Svoje podpisy neprodávám, ale moje tvorba je naopak přístupná všem.
Máte nějaký svůj tým, který by pastelkami reprodukoval vaši tvorbu?
Už to začíná vypadat, že za šest let práce na veřejnosti vidím první vlaštovky. Jsou opravdu děti, které s tou mojí technikou vyrůstají. Vždycky mě vidí někde kreslit a já po několika letech vidím, jak moji techniku zase dovedly někam dál. Takže si vychovávám konkurenci :-).
Pořádáte nějaké dílny nebo výtvarné kurzy pro děti?
Není na to čas dělat je pravidelně. Jednou za rok ale v Praze v Krčském lese děláme ve spolupráci s Lesy hlavního města Prahy velký workshop. Propojujeme práci s pastelkami s přírodovědeckou dílnou.
Malujete také nebo vaše děti pastelkami? Jak jste spokojeni s výsledky?
text a foto Marián K., brnovinky