Lebky a kosti z 50 tisíc těl leží pod centrem Brna - dávní svědkové moru a cholery v kostnici u Jakuba
- Podrobnosti
- Kategorie: Brno známé neznámé
- Zobrazeno: 8618
Lebky a kosti z 50 tisíc těl leží pod centrem Brna - dávní svědkové moru a cholery v kostnici u Jakuba
BrNovinky navštívily ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně tajemnou kostnici v podzemních prostorách poblíž a pod kostelem svatého Jakuba v Brně. Abychom se dozvěděli co nejvíce informací, byl k prohlídce přizván specialista na brněnské podzemí Aleš Svoboda.
Kategorie: Brno známé neznámé
Lebky a kosti z 50 tisíc těl leží pod centrem Brna - dávní svědkové moru a cholery v kostnici u Jakuba
BrNovinky navštívily ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně tajemnou kostnici v podzemních prostorách poblíž a pod kostelem svatého Jakuba v Brně. Abychom se dozvěděli co nejvíce informací, byl k prohlídce přizván specialista na brněnské podzemí Aleš Svoboda.
Projekt ze šuplíku z roku 1934 sedí i dnes - odsunoval nádraží
- Podrobnosti
- Kategorie: Brno známé neznámé
- Zobrazeno: 5537
Projekt ze šuplíku z roku 1934 sedí i dnes - odsunoval nádraží
Většina z nás jistě zaregistrovala, že se od roku 2007 začalo pracovat na odstavném brněnském nádraží s následným odsunem hlavního vlakového nádraží směrem na jih. Stejné věci, jež souvisejí s odsunem nádraží a je nutno je řešit, už kdysi řešil někdo jiný. Stačilo málo - sáhnout do šuplíku. V archívech města Brna byl minulý rok nalezen doslova poklad z roku 1934. Jedná se o výsledky soutěže na Dopravně-komunikační plán města Brna jižním směrem a výstavbu nového nádraží.
V sedmdesát pět let starém projektu se zamýšlí stejné plány jako jsou ty současné. Unikátní cennost autora Dr. Ing. F. Sklenáře jste mohli v únoru 2010 i vidět v Urban centru na Staré radnici v Brně.
Vše souvisí se vším. Brněnské hlavní nádraží bylo a stále je jedno z našich nejdůležitějších dopravních uzlů a významně se tak podílí na ekonomickém rozvoji našeho druhého největšího města. Na tom by nebylo nic špatného. Problém ale již v té době spočíval jednak v nedostačující kapacitě nádraží a navíc tento dopravní uzel bránil dalšímu rozvoji města jižním směrem.
Na výstavě byl prezentován Protokol z roku 1926, jehož předmětem bylo posouzení a ocenění došlých návrhů soutěže na řešení železničního uzlu. Součástí byla také soutěž o nejlepší návrh pro zastavovací a regulační plán města Brna. Pro soutěž byla vymezena cena 450 tisíc korun. Tehdy se sešlo celkem 14 soutěžních návrhů, žádný však nezískal první místo. Byla udělena až druhá cena projektu s názvem Tangenta na němž se podílel Dr. Ing. F. Sklenář.
Návrh zněl, aby nové osobní nádraží bylo umístěno zhruba o 700 metrů jižněji od stávajícího.
V roce 1933 až 1934 byla vypsána nová soutěž na Dopravně - komunikační plán, kterou vyhrál drážní rada Dr. Ing. František Sklenář. Výsledný elaborát byl zaslán v roce 1935 na Ministerstvo železnic v Praze. Vzhledem k událostem v Evropě a ve světě však již nebyl nikdy projednán.
Zajímavostí je také přesný odhad poroty o počtu obyvatel Brna v roce 2000. Přepokládal maximálně 500 tisíc obyvatel.
Historie brněnské železnice ale sahá mnohem dále. Před rokem uplynulo již 170 let od zahájení železničního provozu mezi Brnem a Břeclaví. Touto dopravní tepnou tak došlo k železničnímu propojení s Vídní a šlo vůbec o první železniční trať s využitím parního provozu na území dnešní České republiky.
Věděli jste, že v minulosti vlaky překonávaly na této trase řeku Svratku po brněnském viaduktu dosahujícím délky 673 metrů a honosícím se osmdesáti oblouky?
Na vlakové trase Brno – Líšeň známé také pod názvem Místní líšeňská dráha uvedené do provozu v roce 1905 - dnes po její zbývající části - jezdí nyní už jen tramvaje. Skutečnost, že tudy jezdily vlaky, prozrazuje řetězovkové zavěšení troleje a opuštěná nádražní budova na konečné stanici Stránská skála.
Cestujete rádi vlakem? Co říkáte na odsun brněnského hlavního nádraží?
text Síma, foto Marián K., BrNovinky, zdroj Urban centrum Brno
Kategorie: Brno známé neznámé
Projekt ze šuplíku z roku 1934 sedí i dnes - odsunoval nádraží
Většina z nás jistě zaregistrovala, že se od roku 2007 začalo pracovat na odstavném brněnském nádraží s následným odsunem hlavního vlakového nádraží směrem na jih. Stejné věci, jež souvisejí s odsunem nádraží a je nutno je řešit, už kdysi řešil někdo jiný. Stačilo málo - sáhnout do šuplíku. V archívech města Brna byl minulý rok nalezen doslova poklad z roku 1934. Jedná se o výsledky soutěže na Dopravně-komunikační plán města Brna jižním směrem a výstavbu nového nádraží.
V sedmdesát pět let starém projektu se zamýšlí stejné plány jako jsou ty současné. Unikátní cennost autora Dr. Ing. F. Sklenáře jste mohli v únoru 2010 i vidět v Urban centru na Staré radnici v Brně.
Vše souvisí se vším. Brněnské hlavní nádraží bylo a stále je jedno z našich nejdůležitějších dopravních uzlů a významně se tak podílí na ekonomickém rozvoji našeho druhého největšího města. Na tom by nebylo nic špatného. Problém ale již v té době spočíval jednak v nedostačující kapacitě nádraží a navíc tento dopravní uzel bránil dalšímu rozvoji města jižním směrem.
Na výstavě byl prezentován Protokol z roku 1926, jehož předmětem bylo posouzení a ocenění došlých návrhů soutěže na řešení železničního uzlu. Součástí byla také soutěž o nejlepší návrh pro zastavovací a regulační plán města Brna. Pro soutěž byla vymezena cena 450 tisíc korun. Tehdy se sešlo celkem 14 soutěžních návrhů, žádný však nezískal první místo. Byla udělena až druhá cena projektu s názvem Tangenta na němž se podílel Dr. Ing. F. Sklenář.
Návrh zněl, aby nové osobní nádraží bylo umístěno zhruba o 700 metrů jižněji od stávajícího.
V roce 1933 až 1934 byla vypsána nová soutěž na Dopravně - komunikační plán, kterou vyhrál drážní rada Dr. Ing. František Sklenář. Výsledný elaborát byl zaslán v roce 1935 na Ministerstvo železnic v Praze. Vzhledem k událostem v Evropě a ve světě však již nebyl nikdy projednán.
Zajímavostí je také přesný odhad poroty o počtu obyvatel Brna v roce 2000. Přepokládal maximálně 500 tisíc obyvatel.
Historie brněnské železnice ale sahá mnohem dále. Před rokem uplynulo již 170 let od zahájení železničního provozu mezi Brnem a Břeclaví. Touto dopravní tepnou tak došlo k železničnímu propojení s Vídní a šlo vůbec o první železniční trať s využitím parního provozu na území dnešní České republiky.
Věděli jste, že v minulosti vlaky překonávaly na této trase řeku Svratku po brněnském viaduktu dosahujícím délky 673 metrů a honosícím se osmdesáti oblouky?
Na vlakové trase Brno – Líšeň známé také pod názvem Místní líšeňská dráha uvedené do provozu v roce 1905 - dnes po její zbývající části - jezdí nyní už jen tramvaje. Skutečnost, že tudy jezdily vlaky, prozrazuje řetězovkové zavěšení troleje a opuštěná nádražní budova na konečné stanici Stránská skála.
Cestujete rádi vlakem? Co říkáte na odsun brněnského hlavního nádraží?
text Síma, foto Marián K., BrNovinky, zdroj Urban centrum Brno
Zobrazeno: 5537
Den otevřených vrat paláce Žďárského kláštera - Zelný trh Brno
Každý určitě zná nebo již slyšel o Zelném trhu v Brně. Ovšem málokdo asi ví, co se ukrývá v domě číslo 10 - někdejším paláci opata Ždárského kláštera cisterciáků v horní části „Zelňáku“. První říjnový den byl možností nahlédnout dovnitř. Mimořádně se zde konal Den otevřených vrat. Nyní je již dům veřejnosti nepřístupný a čeká jej zhruba tříletá plánovaná rekonstrukce, která má stavbě vrátit její původní lesk.
Přicházíme k domu číslo 10 na Zelném trhu v Brně, kde je srocena malá skupinka mladých lidí spolu s průvodcem. Jak později zjišťujeme, jde o studenty Filozofické fakulty a jejich průvodcem je Mgr. Vlastimil Sochor. Dovídáme se, že dům je dílem Františka Antonína Grimma a byl postaven v pozdně barokní architektuře roku 1752. Nachází se na místě, kde stával dům pánů z Lipé, jemuž předcházely dva měšťanské domy. V období baroka také měla budova svého správce, který se staral o chod domu.
Se skupinkou společně vcházíme kamenným portálem dovnitř domu. Vítá nás paní v dobovém oblečení a nabízí dle starodávného zvyku chléb se solí. Naše první cesta směřuje na nádvoří domu. Zadní trakt budovy vypadá značně zchátrale v porovnání s fasádou, kterou vidíme ze Zelného trhu. Největší cenností jsou dochované pavlače na dřevěných konzolích a zábradlí z první poloviny 19. století. Mezi nimi se nachází barokní ozdobná mříž s iniciály. Dobře zachované jsou výplně dveří a oken z kvalitního dřeva, které po určitou dobu vysychalo přirozeným způsobem oproti dnešním rychlosušičkám. Pavlačových domů, které jsou tolik charakteristické pro město Brno bohužel ubývá. Není tedy divu, že i jejich rekonstrukce je neodkladná. Na nádvoří jsou kolem dokola rozmístěny stánky řemeslníků prezentující své výtvory. Nejvíce nás zaujme dobový tkací stav a s názornou ukázkou tkaní.
Naše další prohlídka nyní směřuje do podzemních sklepních prostor stavby. Po cestě potkáváme bílou paní, která nám ukazuje vstup z průjezdu domu. Jak se dovídáme od pana Sochora, sklepy sloužily i k obývání. O tom svědčí dochovaný zbytek výmalby. V dnešních sklepních hospodách a vinárnách se majitelé snaží navodit původní atmosféru cihlovým zdivem. Jak je ale vidět, sklepy bývaly dříve omítané a pravidelně líčené. Používalo se vápenné mléko, protože tyto prostory sloužily i k uchovávání potravin. Vápno bylo tak jediným desinfekčním prostředkem, který byl v té době k dispozici.
Sklepní prostory zasahují mimo půdorys domu až pod veřejné prostranství. Podstoupily již řadu zásahů v podobě instalace vody a topení. Zachoval se zde ale otopný systém z období první republiky. Procházíme bludištěm sklepních chodeb obklopených opět ukázkou řemeslné výroby a obrazů umělců. Dostáváme se až do prostor, kdy je cihelné zdivo sanováno cementovým nástřikem, který tvoří jakousi krustu pro zpevnění klenby sklepa. Při rekonstrukci se bude mimo jiné zkoumat, jaký je původní stav cihelného zdiva pod krustou.
Stoupáme zpět po schodech do prvního patra budovy, kde nás pan Sochor upozorňuje na mísící se různé styly a slohy. Schodiště je zachované s původním barokním zábradlím. Schodišťové stupně mají kovová očka k přichycení koberce, který tam kdysi býval. Za povšimnutí stojí i štuková zrcadla na stropech. Cenným artefaktem je výplň okenního výklenku s lyrou. Vše naznačuje tomu, že i na výzdobu schodiště se kladl velký důraz.
V druhém patře vcházíme přes dochovanou dlažbu do slavnostního salónu, ve kterém firma Lídl představovala své hudební nástroje. Tento tak zvaný freskový sál je nejvíce reprezentativní částí domu s výhledem na Zelný trh. Nachází se zde vzácné dochované freskové malby z poslední třetiny 18. století. Tématem maleb jsou jakési průhledy okny ven do romantické krajiny, tak jak to vyhovovalo tehdejšímu dobovému vkusu. Nejsou to konkrétní krajiny, ale iluzivní, jež se zrodily v mysli autora. 
Návštěvu domu číslo deset zakončujeme výstupem do půdních prostor. Po cestě si nelze nevšimnout dalšího zásahu do domu v podobě moderního výtahu. Půdní prostory zaujmou obrovským prostorem s pěknými vyhlídkami na Brno. Z dobových fotografií je zřejmé, že podoba domu se neustále měnila. Ke změně docházelo v počtu okenních os a také ve tvaru a sklonu střechy. Ta byla nejrůznějším způsobem natáčena do náměstí Zelného trhu. Docházelo také ke zvyšování domu a tím vzala za své původní krovová konstrukce. Dnes je tento prostor už jen výsledkem mnohonásobné přestavby, kde nechybí ani plastová okna. K vidění jsou zde opět díla umělců. Prohlídkou půdních prostor je naše návštěva domu u konce.
A na co se můžete těšit po rekonstrukci budovy? V plánu je vybudovat v přízemí vinárnu a obchůdky s výrobky a zbožím z jižní Moravy. Obchod s hudebními nástroji Lídl by se měl přesunout do patra. Bude i místo na výstavy a galerii. Jedná se rovněž o zřízení muzea hraček a plánuje se také vybudování malometrážních apartmánů, které by byly finančně dostupné.
Tak uvidíme, jak rekonstrukce nakonec dopadne.
Navštěvujete brněnskou architekturu? Která budova v Brně se vám líbí nejvíce a která nejméně?
text Síma, foto Marián K.
Kategorie: Brno známé neznámé
Den otevřených vrat paláce Žďárského kláštera - Zelný trh Brno
Každý určitě zná nebo již slyšel o Zelném trhu v Brně. Ovšem málokdo asi ví, co se ukrývá v domě číslo 10 - někdejším paláci opata Ždárského kláštera cisterciáků v horní části „Zelňáku“. První říjnový den byl možností nahlédnout dovnitř. Mimořádně se zde konal Den otevřených vrat. Nyní je již dům veřejnosti nepřístupný a čeká jej zhruba tříletá plánovaná rekonstrukce, která má stavbě vrátit její původní lesk.
Přicházíme k domu číslo 10 na Zelném trhu v Brně, kde je srocena malá skupinka mladých lidí spolu s průvodcem. Jak později zjišťujeme, jde o studenty Filozofické fakulty a jejich průvodcem je Mgr. Vlastimil Sochor. Dovídáme se, že dům je dílem Františka Antonína Grimma a byl postaven v pozdně barokní architektuře roku 1752. Nachází se na místě, kde stával dům pánů z Lipé, jemuž předcházely dva měšťanské domy. V období baroka také měla budova svého správce, který se staral o chod domu.
Se skupinkou společně vcházíme kamenným portálem dovnitř domu. Vítá nás paní v dobovém oblečení a nabízí dle starodávného zvyku chléb se solí. Naše první cesta směřuje na nádvoří domu. Zadní trakt budovy vypadá značně zchátrale v porovnání s fasádou, kterou vidíme ze Zelného trhu. Největší cenností jsou dochované pavlače na dřevěných konzolích a zábradlí z první poloviny 19. století. Mezi nimi se nachází barokní ozdobná mříž s iniciály. Dobře zachované jsou výplně dveří a oken z kvalitního dřeva, které po určitou dobu vysychalo přirozeným způsobem oproti dnešním rychlosušičkám. Pavlačových domů, které jsou tolik charakteristické pro město Brno bohužel ubývá. Není tedy divu, že i jejich rekonstrukce je neodkladná. Na nádvoří jsou kolem dokola rozmístěny stánky řemeslníků prezentující své výtvory. Nejvíce nás zaujme dobový tkací stav a s názornou ukázkou tkaní.
Naše další prohlídka nyní směřuje do podzemních sklepních prostor stavby. Po cestě potkáváme bílou paní, která nám ukazuje vstup z průjezdu domu. Jak se dovídáme od pana Sochora, sklepy sloužily i k obývání. O tom svědčí dochovaný zbytek výmalby. V dnešních sklepních hospodách a vinárnách se majitelé snaží navodit původní atmosféru cihlovým zdivem. Jak je ale vidět, sklepy bývaly dříve omítané a pravidelně líčené. Používalo se vápenné mléko, protože tyto prostory sloužily i k uchovávání potravin. Vápno bylo tak jediným desinfekčním prostředkem, který byl v té době k dispozici.
Sklepní prostory zasahují mimo půdorys domu až pod veřejné prostranství. Podstoupily již řadu zásahů v podobě instalace vody a topení. Zachoval se zde ale otopný systém z období první republiky. Procházíme bludištěm sklepních chodeb obklopených opět ukázkou řemeslné výroby a obrazů umělců. Dostáváme se až do prostor, kdy je cihelné zdivo sanováno cementovým nástřikem, který tvoří jakousi krustu pro zpevnění klenby sklepa. Při rekonstrukci se bude mimo jiné zkoumat, jaký je původní stav cihelného zdiva pod krustou.
Stoupáme zpět po schodech do prvního patra budovy, kde nás pan Sochor upozorňuje na mísící se různé styly a slohy. Schodiště je zachované s původním barokním zábradlím. Schodišťové stupně mají kovová očka k přichycení koberce, který tam kdysi býval. Za povšimnutí stojí i štuková zrcadla na stropech. Cenným artefaktem je výplň okenního výklenku s lyrou. Vše naznačuje tomu, že i na výzdobu schodiště se kladl velký důraz.
V druhém patře vcházíme přes dochovanou dlažbu do slavnostního salónu, ve kterém firma Lídl představovala své hudební nástroje. Tento tak zvaný freskový sál je nejvíce reprezentativní částí domu s výhledem na Zelný trh. Nachází se zde vzácné dochované freskové malby z poslední třetiny 18. století. Tématem maleb jsou jakési průhledy okny ven do romantické krajiny, tak jak to vyhovovalo tehdejšímu dobovému vkusu. Nejsou to konkrétní krajiny, ale iluzivní, jež se zrodily v mysli autora.
Návštěvu domu číslo deset zakončujeme výstupem do půdních prostor. Po cestě si nelze nevšimnout dalšího zásahu do domu v podobě moderního výtahu. Půdní prostory zaujmou obrovským prostorem s pěknými vyhlídkami na Brno. Z dobových fotografií je zřejmé, že podoba domu se neustále měnila. Ke změně docházelo v počtu okenních os a také ve tvaru a sklonu střechy. Ta byla nejrůznějším způsobem natáčena do náměstí Zelného trhu. Docházelo také ke zvyšování domu a tím vzala za své původní krovová konstrukce. Dnes je tento prostor už jen výsledkem mnohonásobné přestavby, kde nechybí ani plastová okna. K vidění jsou zde opět díla umělců. Prohlídkou půdních prostor je naše návštěva domu u konce.
A na co se můžete těšit po rekonstrukci budovy? V plánu je vybudovat v přízemí vinárnu a obchůdky s výrobky a zbožím z jižní Moravy. Obchod s hudebními nástroji Lídl by se měl přesunout do patra. Bude i místo na výstavy a galerii. Jedná se rovněž o zřízení muzea hraček a plánuje se také vybudování malometrážních apartmánů, které by byly finančně dostupné.
Tak uvidíme, jak rekonstrukce nakonec dopadne.
Navštěvujete brněnskou architekturu? Která budova v Brně se vám líbí nejvíce a která nejméně?
text Síma, foto Marián K.
Zobrazeno: 9681
S 22000 volty - přes plakáty do kolektorů Brna
- Podrobnosti
- Kategorie: Brno známé neznámé
- Zobrazeno: 6067
Mezi 22000 volty - přes plakáty do kolektorů Brna
Každý Brňák určitě někdy prohlížel plakáty v Brně. A možná i ty, které jsou umístěny na válcích, které jsou rozesety i po Náměstí Svobody. Říkáte si, co je na nich tak zvláštního, že o tom píšu?
Na plakátech samotných skoro nic, kromě zajímavých akcích, na které plakáty zvou. Ale, napadlo vás, že se nejedná jen o plakátovací plochy? Možná nevíte, že se dá některý plakátovací válec otevřít a odkryje tak vstup do brněnského podzemí. Přesněji tedy do technického podzemí, kde se nacházejí kolektory.
Co to vlastně kolektory jsou? Kolektory jsou liniové podzemní objekty, které umožňují vedení a ukládání inženýrských sítí při zachování jejich přístupnosti pro stálou kontrolu, opravy, údržbu nebo výměnu bez narušení povrchu komunikací.
Otevření „válců“ pro veřejnost a tím pádem zpřístupnění kolektorů se koná jen při příležitostných událostech, jakým byl například podzimní Den vědců. Nahlédněme do nich společně.
Sestupem po železném žebříku se dostáváme asi devět metrů pod brněnský povrch. Pod námi je ještě kanalizace. Kolektory jsou dlouhé chodby, udržované v čistotě a zpravidla s vybetonovanými stěnami. Občas se taková chodba rozvine do podzemní haly, odkud jsou jednotlivé sítě napojeny do mnoha budov na povrchu. Po stranách kolektorů jsou nosné regály, na nichž jsou síťová vedení položena. Nale
zneme tu rozvody vody, elektřiny, tepla, páry, telefonu, optické a datové sítě, kabelovou televizi, komunikační sítě a o patro níž teče kanalizace. Jediné, co tu chybí, je plynovod. Obava, že při případném úniku plynu by se tento mohl nahromadit a způsobit rozsáhlou explozi, je jistě opodstatněná. Nicméně, Pražáci plyn v kolektorech mají.
Možná poněkud zvláštní pocit zažívá ten, který stejně jako my prochází pár desítek centimetrů od tlustého kabelu, ve kterém teče 22000 voltů. Ano, i vedení velmi vysokého napětí se sem vtěsná a v některých kolektorech je ložena kabeláž vedoucí až 110 tisíc voltů.
I tudy zemní plyn veden není, různé plyny se zde vyskytnout, jako v každém podzemí, mohou. Pro tyto případy jsou po několika desítkách metrů umístěny plynové senzory, které by nadměrnou koncentraci škodlivých plynů ihned hlásily dispečinku.
Pokud bychom chtěli projít celé brněnské kolektory, čekala by nás zhruba 17 kilometrů dlouhá trasa. Neustále se přistavují další trasy kolektorů. Hlavní důvod jejich budování je, aby se stále dokola nerozkopávaly komunikace a všechny rozvody inženýrských sítí byly pro případ poruchy či úniku ihned dostupné. Oprava se pak zkracuje na minimum, není třeba žádné zastavování provozu na povrchu. Podstatnou výhodou je i mnohonásobně delší životnost rozvodů oproti volnému ložení v zemi.
Povězme si také něco o historii kolektorů. Začátek stavby primárních kolektorů v Brně byl v roce 1973, kdy byly řešeny problémy rekonstrukce komunikací a s nimi spojené obtíže obnovy hlavních řádů inženýrských sítí (kolektor Dornych – Křenová). Při zpracování stavby byl zpracován první generel kolektorové sítě (1974), který obsáhl prakticky celou soustředěnou zástavbu Brna. Výstavba pokračovala prodlužováním prvního úseku - kolektor Radlas I, Svitavské nábřeží, Tkalcovská, Tatranská. V roce 1978 byl revidován
generel primární kolektorové sítě s cílem vypracovat reálný rozsah, zahrnující dva okruhy - jeden kolem historického jádra, druhý kolem průmyslové části v sousedství centra. V rámci rekonstrukce komunikací pokračovalo rozšiřování o tyto úseky: kolektor Jugoslávská, Cejl, Malinovského náměstí, Hybešova I, Hybešova II. Okruh kolem průmyslové části byl dokončen kolektory Cejl a Malinovského náměstí. Pro dokončení okruhu kolem historického jádra zbývá postavit kolektor Mendlovo náměstí, Špilberk, Moravské náměstí a Koliště. V současné době je kladen větší důraz na stavbu distribučních (sekundárních kolektorů v historickém jádru města, které jsou propojeny se stávajícím primárním systémem.
Z bezpečnostních důvodů jsou jednotlivé sekce kolektorů propojeny požární přepážkou, která by zamezila šíření ohně v případě, kdyby se některý z umístěných kabelů vzňal.
Jelikož zde vede i parovod či horkovod, ve spojení s dole protékající kanalizací by v kolektorech bylo za chvíli klima deštného pralesa. Aby se tak nedělo, má na starost vzduchotechnika, která pod zem žene čerstvý vzduch. Všimněte si, že některé z válcových plakátovacích ploch mají nahoře mřížku - to je právě ona ventilace.
Náplně sítí si vesele pokračují kabely, trubkami, potrubími dál a prohlídka končí. Vzhůru na povrch a denní světlo. Kolektory jsou sice dobře osvětleny řadami zářivek, ale neznalý by v dlouhých chodbách brzy zabloudil.
Vzpomínáte, kdy při pohledu vzhůru nebylo skrz mohutné rozvody elektrického vedení skoro vidět na oblohu? Ale vlaštovky, které na vedení sedaly, do podzemí nepoletí. Možná to je jeden z důvodů, proč už jich tolik není, co říkáte?
text a foto Marián K., zdroj informací Magistrát města Brna
Reportáž sponzoroval Lama Rek, výrobce uniforem a svítilen s potiskem - www.LamaRek.cz
Kategorie: Brno známé neznámé
Mezi 22000 volty - přes plakáty do kolektorů Brna
Každý Brňák určitě někdy prohlížel plakáty v Brně. A možná i ty, které jsou umístěny na válcích, které jsou rozesety i po Náměstí Svobody. Říkáte si, co je na nich tak zvláštního, že o tom píšu?
Na plakátech samotných skoro nic, kromě zajímavých akcích, na které plakáty zvou. Ale, napadlo vás, že se nejedná jen o plakátovací plochy? Možná nevíte, že se dá některý plakátovací válec otevřít a odkryje tak vstup do brněnského podzemí. Přesněji tedy do technického podzemí, kde se nacházejí kolektory.
Co to vlastně kolektory jsou? Kolektory jsou liniové podzemní objekty, které umožňují vedení a ukládání inženýrských sítí při zachování jejich přístupnosti pro stálou kontrolu, opravy, údržbu nebo výměnu bez narušení povrchu komunikací.
Otevření „válců“ pro veřejnost a tím pádem zpřístupnění kolektorů se koná jen při příležitostných událostech, jakým byl například podzimní Den vědců. Nahlédněme do nich společně.
Sestupem po železném žebříku se dostáváme asi devět metrů pod brněnský povrch. Pod námi je ještě kanalizace. Kolektory jsou dlouhé chodby, udržované v čistotě a zpravidla s vybetonovanými stěnami. Občas se taková chodba rozvine do podzemní haly, odkud jsou jednotlivé sítě napojeny do mnoha budov na povrchu. Po stranách kolektorů jsou nosné regály, na nichž jsou síťová vedení položena. Nalezneme tu rozvody vody, elektřiny, tepla, páry, telefonu, optické a datové sítě, kabelovou televizi, komunikační sítě a o patro níž teče kanalizace. Jediné, co tu chybí, je plynovod. Obava, že při případném úniku plynu by se tento mohl nahromadit a způsobit rozsáhlou explozi, je jistě opodstatněná. Nicméně, Pražáci plyn v kolektorech mají.
Možná poněkud zvláštní pocit zažívá ten, který stejně jako my prochází pár desítek centimetrů od tlustého kabelu, ve kterém teče 22000 voltů. Ano, i vedení velmi vysokého napětí se sem vtěsná a v některých kolektorech je ložena kabeláž vedoucí až 110 tisíc voltů.
I tudy zemní plyn veden není, různé plyny se zde vyskytnout, jako v každém podzemí, mohou. Pro tyto případy jsou po několika desítkách metrů umístěny plynové senzory, které by nadměrnou koncentraci škodlivých plynů ihned hlásily dispečinku.
Pokud bychom chtěli projít celé brněnské kolektory, čekala by nás zhruba 17 kilometrů dlouhá trasa. Neustále se přistavují další trasy kolektorů. Hlavní důvod jejich budování je, aby se stále dokola nerozkopávaly komunikace a všechny rozvody inženýrských sítí byly pro případ poruchy či úniku ihned dostupné. Oprava se pak zkracuje na minimum, není třeba žádné zastavování provozu na povrchu. Podstatnou výhodou je i mnohonásobně delší životnost rozvodů oproti volnému ložení v zemi.
Povězme si také něco o historii kolektorů. Začátek stavby primárních kolektorů v Brně byl v roce 1973, kdy byly řešeny problémy rekonstrukce komunikací a s nimi spojené obtíže obnovy hlavních řádů inženýrských sítí (kolektor Dornych – Křenová). Při zpracování stavby byl zpracován první generel kolektorové sítě (1974), který obsáhl prakticky celou soustředěnou zástavbu Brna. Výstavba pokračovala prodlužováním prvního úseku - kolektor Radlas I, Svitavské nábřeží, Tkalcovská, Tatranská. V roce 1978 byl revidován generel primární kolektorové sítě s cílem vypracovat reálný rozsah, zahrnující dva okruhy - jeden kolem historického jádra, druhý kolem průmyslové části v sousedství centra. V rámci rekonstrukce komunikací pokračovalo rozšiřování o tyto úseky: kolektor Jugoslávská, Cejl, Malinovského náměstí, Hybešova I, Hybešova II. Okruh kolem průmyslové části byl dokončen kolektory Cejl a Malinovského náměstí. Pro dokončení okruhu kolem historického jádra zbývá postavit kolektor Mendlovo náměstí, Špilberk, Moravské náměstí a Koliště. V současné době je kladen větší důraz na stavbu distribučních (sekundárních kolektorů v historickém jádru města, které jsou propojeny se stávajícím primárním systémem.
Z bezpečnostních důvodů jsou jednotlivé sekce kolektorů propojeny požární přepážkou, která by zamezila šíření ohně v případě, kdyby se některý z umístěných kabelů vzňal.
Jelikož zde vede i parovod či horkovod, ve spojení s dole protékající kanalizací by v kolektorech bylo za chvíli klima deštného pralesa. Aby se tak nedělo, má na starost vzduchotechnika, která pod zem žene čerstvý vzduch. Všimněte si, že některé z válcových plakátovacích ploch mají nahoře mřížku - to je právě ona ventilace.
Náplně sítí si vesele pokračují kabely, trubkami, potrubími dál a prohlídka končí. Vzhůru na povrch a denní světlo. Kolektory jsou sice dobře osvětleny řadami zářivek, ale neznalý by v dlouhých chodbách brzy zabloudil.
Vzpomínáte, kdy při pohledu vzhůru nebylo skrz mohutné rozvody elektrického vedení skoro vidět na oblohu? Ale vlaštovky, které na vedení sedaly, do podzemí nepoletí. Možná to je jeden z důvodů, proč už jich tolik není, co říkáte?
text a foto Marián K., zdroj informací Magistrát města Brna
Reportáž sponzoroval Lama Rek, výrobce uniforem a svítilen s potiskem - www.LamaRek.cz
Zobrazeno: 6067
V Zelňáckém sklepení, tak trochu ztraceni pod Brnem
- Podrobnosti
- Kategorie: Brno známé neznámé
- Zobrazeno: 10994
Podzemí pod Zelným trhem
Sklepy překvapují svojí prostorností a jak se dovídáme, sloužily v historii hlavně jako ledničky pro uskladnění zboží. Budování sklepů probíhalo hornickým způsobem pod půdorysy jednotlivých měšťanských domů. Autoři sklepů se však rádi roztahovali nad mez půdorysů svých domů až narazili na sousedův sklep, pak zkoušeli další směry a nebránili se ani stavění sklepů na patra. Není tedy divu, že podzemí připomíná labyrint plný tajemných zákoutí a není zde problém zabloudit do slepých uliček. 
veným kobercem v rámci módní přehlídky imitující peklo.
Text Síma, foto Marián K.
Láká vás podzemí nebo tajemno obecně? Už jste někdy podnikli průzkumnou výpravu do brněnského podzemí? Povězte nám to svým komentářem.
Kategorie: Brno známé neznámé
Podzemí pod Zelným trhem
Sklepy překvapují svojí prostorností a jak se dovídáme, sloužily v historii hlavně jako ledničky pro uskladnění zboží. Budování sklepů probíhalo hornickým způsobem pod půdorysy jednotlivých měšťanských domů. Autoři sklepů se však rádi roztahovali nad mez půdorysů svých domů až narazili na sousedův sklep, pak zkoušeli další směry a nebránili se ani stavění sklepů na patra. Není tedy divu, že podzemí připomíná labyrint plný tajemných zákoutí a není zde problém zabloudit do slepých uliček. veným kobercem v rámci módní přehlídky imitující peklo.Text Síma, foto Marián K.
Láká vás podzemí nebo tajemno obecně? Už jste někdy podnikli průzkumnou výpravu do brněnského podzemí? Povězte nám to svým komentářem.
Zobrazeno: 10994