Tak a je to tady. Národní památkový úřad převzal brněnský architektonický skvost - vilu Stiassny. O tom, že zde kdysi nějakou dobu bydlel prezident Beneš, přespával Fidel Castro a jiní, si můžete přečíst ve všech jiných médiích či shlédnout něco v televizi. Anebo nejlépe, nahlédnout osobně do knihy hostů. Z ní si dovolím citovat: "...Děkuji Vám jménem svých japonských soudruhů za vřelé přijetí.... Ať žije československé přátelství! Ať žije mír na celém světě! 18. 6. 1958, delegátka na Kongresu Světové federace žen a předsedkyně ženského oddělení odborové organizace Ósaka - Yóko Yguči..."
Jenže o tom, jak probíhala první prohlídka vily, kam se dostala jen média a zvaní hosté, o tom se asi nikde moc psát nebude. Vlastně ano! U nás :-) Takže se opět lišíme a nepřinášíme vám informace, jak to ve vile vypadá a čím je zajímavá (Wiesner a Stiassny nám snad odpustí), ale ukážeme
vám, jak to probíhá během zpřístupnění takové památky veřejnosti, navíc na tak krátkou dobu. V jiných médiích píší o vile, my píšeme o médiích ve vile :-)
Nejprve je zapotřebí projít branou a překonat někdy ostřejší pohled securitas, dále vyběhnout příjezdovou alejí až k vile. Vše to začalo, když pomineme přípravy, včera ve čtvrtek 6. srpna tiskovou konferencí, které se zúčastnili zástupci organizací, kteří s vilou mají něco společného. Tedy Národní památkový ústav, Ministerstvo kultury, Magistrát města Brna, architekti a mnohé jiné, několik osobností a samozřejmě média. Pokud jste sledovali televizi, zjistili jste, že Česká televize přinášela několik živých vstupů z vily. K tomu bylo nutné přijet s přenosovým vozem, natahat dlouhé desítky metrů kabelu, nainstalovat techniku... tým zde byl už od brzkého rána. Do vily se přišli podívat i zástupci dalších televizí a tisku.
Po ukončení tiskovky, kde se všichni dozvěděli o tom, jaké plány má NPÚ a co se s vilou bude dít dál, následovaly osobnostní rozhovory médií se zúčastněnými a poté první komentovaná prohlídka, kterou velice odborně vedl Mgr. Petr Czajkowski. Všichni tak mohli prolézt vilu naskrz a obdivovat se jejím vybavením a následně zahradou, která má úctyhodných 30000 m2 - tedy po zemědělsku celé tři hektary. Novináři se ptali, i když na tiskovce nikdo žádný dotaz nevznesl, průběžně na různé další informace o vile.
Jedním ze zúčastněných byl i profesor Vladimír Šlapeta, jehož odborná knihovna specializovaná na architekturu 20. století zde bude otevřena i veřejnosti.
A tak mezitím, co dole před branou již stepovali první zájemci o veřejnou prohlídku, nahoře ve vile si zástupci médií prohlíželi tento architektonický skvost, občas konzumujíc občerstvení, které bylo s velkou péčí připraveno v hale u terasy a doplněno projekcí o vile. Někoho možná překvapilo spojení mramoru s vodovodními bateriemi z dob socialismu, někoho kubánská vlaječka u knihy hostů, někoho ozdobné prvky všude okolo.. Myslím, že je určitě na co koukat.
A tak místo dlouhých textů a popisů vily nahlédněte pomocí fotografií na první prohlídku honosné vily Stiassny, která se tak řadí do party s vilou Tugendhat a jinými. Až zde budete osobně, což vám vřele doporučuji, cedulek s nápisem "směr prohídky", kde se podepsal šotek, si nevšímejte, je to totiž "daň spěchu", jelikož zástupci NPÚ s přípravou otevření vily měli jistě mnoho starostí, ale výsledek jistě stojí za to.
To důležité nakonec, vila bude otevřena jen dnes (v pátek) od 11-to do 16-ti, poslední prohlídka v 15.30. To samé další týden 10.-14.8. v čase stejném. V 11 je vždy připravena komentovaná prohlídka s odborníkem, Mgr. Czajk
owskim. Tak šup šup, ať to nepropásnete, vila brzy zavírá!
Už jste se ve vile Stiassny byli podívat? A v jiných brněnských vilách? Povězte nám svým komentářem, jak se vám v nich líbilo.
text & foto Marián K.
Kategorie: Brno známé neznámé
Tak a je to tady. Národní památkový úřad převzal brněnský architektonický skvost - vilu Stiassny. O tom, že zde kdysi nějakou dobu bydlel prezident Beneš, přespával Fidel Castro a jiní, si můžete přečíst ve všech jiných médiích či shlédnout něco v televizi. Anebo nejlépe, nahlédnout osobně do knihy hostů. Z ní si dovolím citovat: "...Děkuji Vám jménem svých japonských soudruhů za vřelé přijetí.... Ať žije československé přátelství! Ať žije mír na celém světě! 18. 6. 1958, delegátka na Kongresu Světové federace žen a předsedkyně ženského oddělení odborové organizace Ósaka - Yóko Yguči..."
Jenže o tom, jak probíhala první prohlídka vily, kam se dostala jen média a zvaní hosté, o tom se asi nikde moc psát nebude. Vlastně ano! U nás :-) Takže se opět lišíme a nepřinášíme vám informace, jak to ve vile vypadá a čím je zajímavá (Wiesner a Stiassny nám snad odpustí), ale ukážeme
vám, jak to probíhá během zpřístupnění takové památky veřejnosti, navíc na tak krátkou dobu. V jiných médiích píší o vile, my píšeme o médiích ve vile :-)
Nejprve je zapotřebí projít branou a překonat někdy ostřejší pohled securitas, dále vyběhnout příjezdovou alejí až k vile. Vše to začalo, když pomineme přípravy, včera ve čtvrtek 6. srpna tiskovou konferencí, které se zúčastnili zástupci organizací, kteří s vilou mají něco společného. Tedy Národní památkový ústav, Ministerstvo kultury, Magistrát města Brna, architekti a mnohé jiné, několik osobností a samozřejmě média. Pokud jste sledovali televizi, zjistili jste, že Česká televize přinášela několik živých vstupů z vily. K tomu bylo nutné přijet s přenosovým vozem, natahat dlouhé desítky metrů kabelu, nainstalovat techniku... tým zde byl už od brzkého rána. Do vily se přišli podívat i zástupci dalších televizí a tisku.
Po ukončení tiskovky, kde se všichni dozvěděli o tom, jaké plány má NPÚ a co se s vilou bude dít dál, následovaly osobnostní rozhovory médií se zúčastněnými a poté první komentovaná prohlídka, kterou velice odborně vedl Mgr. Petr Czajkowski. Všichni tak mohli prolézt vilu naskrz a obdivovat se jejím vybavením a následně zahradou, která má úctyhodných 30000 m2 - tedy po zemědělsku celé tři hektary. Novináři se ptali, i když na tiskovce nikdo žádný dotaz nevznesl, průběžně na různé další informace o vile.
Jedním ze zúčastněných byl i profesor Vladimír Šlapeta, jehož odborná knihovna specializovaná na architekturu 20. století zde bude otevřena i veřejnosti.
A tak mezitím, co dole před branou již stepovali první zájemci o veřejnou prohlídku, nahoře ve vile si zástupci médií prohlíželi tento architektonický skvost, občas konzumujíc občerstvení, které bylo s velkou péčí připraveno v hale u terasy a doplněno projekcí o vile. Někoho možná překvapilo spojení mramoru s vodovodními bateriemi z dob socialismu, někoho kubánská vlaječka u knihy hostů, někoho ozdobné prvky všude okolo.. Myslím, že je určitě na co koukat.
A tak místo dlouhých textů a popisů vily nahlédněte pomocí fotografií na první prohlídku honosné vily Stiassny, která se tak řadí do party s vilou Tugendhat a jinými. Až zde budete osobně, což vám vřele doporučuji, cedulek s nápisem "směr prohídky", kde se podepsal šotek, si nevšímejte, je to totiž "daň spěchu", jelikož zástupci NPÚ s přípravou otevření vily měli jistě mnoho starostí, ale výsledek jistě stojí za to.
To důležité nakonec, vila bude otevřena jen dnes (v pátek) od 11-to do 16-ti, poslední prohlídka v 15.30. To samé další týden 10.-14.8. v čase stejném. V 11 je vždy připravena komentovaná prohlídka s odborníkem, Mgr. Czajk
owskim. Tak šup šup, ať to nepropásnete, vila brzy zavírá!
Už jste se ve vile Stiassny byli podívat? A v jiných brněnských vilách? Povězte nám svým komentářem, jak se vám v nich líbilo.
text & foto Marián K.
Zobrazeno: 13645
Z ulice působí jako nenápadná přízemní vila, ale pozor, zdání klame. Jde jen o masku před zvědavým okolím. Ve skutečnosti se jedná o tří-podlažní prostorovou vilu ve stylu funkcionalismu, postavenou na svažujícím se táhlém terénu. Řeč je o jedné z nejvýznamnějších památek Brna, zařazené také do programu UNESCO – Vile Tugendhat, nacházející se v Brně – Černých polích. Dalo by se říct, že naše návštěva vily proběhla za minutu 12. Obrovský zájem podívat se do vily před její blízkou dlouhodobou rekonstrukcí, zdaleka převyšuje počet rezervačních míst.
Těsně před pátou hodinou odpolední doslova dobíháme na předem objednanou prohlídku vily. Sraz účastníků je na terase vily, odkud se nabízí překrásný výhled na panorámata Brna a rozkvetlou zahradu vily. Dovídáme se, že nadčasová vila Tugendhat byla postavena za velmi krátkou dobu v letech 1929 až 1930. Od světově uznávaného architekta Miese van der Rohe si ji nechali postavit včetně návrhu mobiliáře manželé Tugendhatovi. Jediným požadavkem manželů bylo tehdy postavit "dům jasných a jednoduchých tvarů" a tak měl architekt volnou ruku k dílu.
Prosklenou stavbu dosahující přibližně 2000 m2 obdivují dodnes generace světových architektů. Při naší návštěvě i francouzský architekt, jež nešetřil slovy chvály. Asi se ptáte, co je na této stavbě tak unikátního.. Na svoji dobu to byla velmi moderní stavba, na které se nešetřilo penězi ani materiálem, který putoval i ze zámoří. Není tedy divu, že se finální částka za celou stavbu domu včetně vybavení a zahrady vyšplhala na 5 milionů korun! Jen pro vaši představu - cena průměrného celého domu v té době přišla na 50 000 korun.
Vila má jedinečné konstrukční řešení. Jednotlivým podlažím prochází 28 křížových nosných sloupů, tvořících v obytné části díky pochromování estetický prvek. Nenajdete zde žádné opěrné zdi. Na skle se tu také nešetřilo. Okna sahají od stropu až k zemi a dovedou na tu dobu nevídané věci – zasouvat se celá do suterénu vily a umožnit tak optické propojení haly se zahradou v jeden celek. Celý dům byl také od počátku vybaven elektrickým zabezpečovacím systémem. Další ojedinělostí je vnitřní nadčasové vybavení vily, ale o tom až za chvilku;-)
Opouštíme terasu a bočním vchodem putujeme až do přijímací haly, kde nám hned do očí bijí 3,2 m vysoké hlavní vchodové dveře. V nejvyšším podlaží se také nachází bývalé oddělené ložnice manželů se sociálním zařízením a terasami, dva dětské pokojíky, pokoj vychovatelky a prostorná šatna. Přiléhá sem rovněž byt správce a garáž pro dvě auta.
Po prohlídce pokojů scházíme původním schodištěm do obytné a reprezentativní části vily rozdělené pomyslně do čtyř funkčních zón. Obdivujeme vzdušný jednoduše zařízený prostor, který tak utváří pocit svobody a pohody. Na jižní a východní straně je opticky otevřen po celé výšce stěn prosklením do venkovní a zimní zahrady. Nosné ocelové sloupy díky pochromování odrážejí světlo a vypadají jako zrcadla. Dřevěná půlkruhová stěna z makasarského ebenu odděluje jídelní prostor a ukrývá velký kulatý stůl, u kterého roku 1992 premiéři Klaus a Mečiar podepsali dohodu o rozdělení republiky. Původní stůl byl větší, dosahoval průměru až 3,5 m a dokázal pohostit na 24 lidí. Pracovní místnost s původní knihovnou z makasarskéhoTugendhatovi stála 200.000 korun. Paprsky slunce na tomto polodrahokamu dokážou pod určitým úhlem vyčarovat ohnivé barevné kombinace. Snad budete mít větší štěstí a vychytáte to správné slunečné počasí.
Prostřední patro je vybaveno imitujícím mobiliářem, který jak již bylo zmíněno, navrhl sám autor projektu. Křesla a židle původního typu se vyrábí pro svoji účelnost a kvalitu dodnes a nesou jména „Brno“ „Barcelona“ a „Tugendhat“. Však koukněte sami, jak je nadčasový.
Tento prostor jako jediný byl vytápěn i ochlazován pomocí dosud funkční klimatizace vedené průduchy ve stěnách a podlaze. Byla to vůbec první klimatizace na světě, která přiváděla přes filtry ihned čerstvý vzduch okořeněný dokonce mořskými příměsmi. Aby té jedinečnosti nebylo málo, našlo tu své místo i první domácí kino na světě!
Následuje ukázka zasouvání celého okna do suterénu, kde se nachází technické zázemí domu. Připadáme si jako bychom se ocitli přímo na zahradě . Bohužel většina oken byla zničena výbuchem pumy při náletu na Brno a nahrazena novými.
Prostor, kde se bývala kuchyň, dnes vyplňují fotografie samotného Fritze Tugendhata, jež měl velkou zálibu ve fotografování. Můžeme tak shlédnout průběh stavby i původní zařízení domu a porovnávat s realitou. Fotografie budou velkým pomocníkem při plánované rekonstrukci vily, která ji má přiblížit původnímu vzhledu a vybavení. U kuchyně se také nachází původní, dosud funkční jídelní výtah a také skříně na nádobí.
Oblast suterénu s technickým zázemím domu (klimatizací, vytápěním, strojovnou) je nám bohužel utajena. Snad tomu po rekonstrukci vily bude jinak.
Historie vily přináší také spoustu zajímavostí. Manželé Tugendhatovi si vily užili jen krátce a to do roku 1938, kdy jakožto Židé museli uprchnout před nacisty do Švýcarska a následně Venezuely. V období války „hostila“ vila různé obyvatele, jež se značně podepsali na jejím stavu. Vilu využíval letecký konstruktér a průmyslník Willy Messerschmitt a poté sloužila k ubytování sovětským vojákům, kteří k topení používali vzácné dřevo z vybavení vily a její přízemí pojali jako konírnu. Po válce vila sloužila jako soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky a poté zde probíhala rehabilitace dětí s vadami páteře a špatným držením těla. Teprve až v 60. letech se o vile začalo uvažovat jako o památce moderní architektury a byla zapsána do Státního seznamu kulturních památek. Vila po svých původních obyvatelích velmi utrpěla a tak začátkem 80. let prošla necitlivou doposud kritizovanou rekonstrukcí, kdy byla ochuzena o některá originální vybavení. Tak například vzala za své do té doby dochovaná zařízení koupelny jako kovové baterie, chromované doplňky, umyvadla, obkladačky, osvětlovací tělesa a další. Technická struktura stavby však zůstala naštěstí dochována. Chystaná rekonstrukce vily v plánovaném objemu 150 miliónů korun by měla alespoň částečně napravit nešetrnou prvotní rekonstrukci a také zlepšit statiku vily.
Prohlídku zakončujeme venkovní obhlídkou vily a návštěvou zahrady navrženou opět architektem Miesem. Pokud již návštěvu do její rekonstrukce nestihnete, mrkněte alespoň na námi pořízené fotografie a posuďte sami, o jak zajímavou stavbu jde.
Už jste byli ve vile? Jak se vám tam líbilo? Povězte nám to komentářem.
Text Síma, foto Marián K.
Kategorie: Brno známé neznámé
Z ulice působí jako nenápadná přízemní vila, ale pozor, zdání klame. Jde jen o masku před zvědavým okolím. Ve skutečnosti se jedná o tří-podlažní prostorovou vilu ve stylu funkcionalismu, postavenou na svažujícím se táhlém terénu. Řeč je o jedné z nejvýznamnějších památek Brna, zařazené také do programu UNESCO – Vile Tugendhat, nacházející se v Brně – Černých polích. Dalo by se říct, že naše návštěva vily proběhla za minutu 12. Obrovský zájem podívat se do vily před její blízkou dlouhodobou rekonstrukcí, zdaleka převyšuje počet rezervačních míst.
Těsně před pátou hodinou odpolední doslova dobíháme na předem objednanou prohlídku vily. Sraz účastníků je na terase vily, odkud se nabízí překrásný výhled na panorámata Brna a rozkvetlou zahradu vily. Dovídáme se, že nadčasová vila Tugendhat byla postavena za velmi krátkou dobu v letech 1929 až 1930. Od světově uznávaného architekta Miese van der Rohe si ji nechali postavit včetně návrhu mobiliáře manželé Tugendhatovi. Jediným požadavkem manželů bylo tehdy postavit "dům jasných a jednoduchých tvarů" a tak měl architekt volnou ruku k dílu.
Prosklenou stavbu dosahující přibližně 2000 m2 obdivují dodnes generace světových architektů. Při naší návštěvě i francouzský architekt, jež nešetřil slovy chvály. Asi se ptáte, co je na této stavbě tak unikátního.. Na svoji dobu to byla velmi moderní stavba, na které se nešetřilo penězi ani materiálem, který putoval i ze zámoří. Není tedy divu, že se finální částka za celou stavbu domu včetně vybavení a zahrady vyšplhala na 5 milionů korun! Jen pro vaši představu - cena průměrného celého domu v té době přišla na 50 000 korun.
Vila má jedinečné konstrukční řešení. Jednotlivým podlažím prochází 28 křížových nosných sloupů, tvořících v obytné části díky pochromování estetický prvek. Nenajdete zde žádné opěrné zdi. Na skle se tu také nešetřilo. Okna sahají od stropu až k zemi a dovedou na tu dobu nevídané věci – zasouvat se celá do suterénu vily a umožnit tak optické propojení haly se zahradou v jeden celek. Celý dům byl také od počátku vybaven elektrickým zabezpečovacím systémem. Další ojedinělostí je vnitřní nadčasové vybavení vily, ale o tom až za chvilku;-)
Opouštíme terasu a bočním vchodem putujeme až do přijímací haly, kde nám hned do očí bijí 3,2 m vysoké hlavní vchodové dveře. V nejvyšším podlaží se také nachází bývalé oddělené ložnice manželů se sociálním zařízením a terasami, dva dětské pokojíky, pokoj vychovatelky a prostorná šatna. Přiléhá sem rovněž byt správce a garáž pro dvě auta.
Po prohlídce pokojů scházíme původním schodištěm do obytné a reprezentativní části vily rozdělené pomyslně do čtyř funkčních zón. Obdivujeme vzdušný jednoduše zařízený prostor, který tak utváří pocit svobody a pohody. Na jižní a východní straně je opticky otevřen po celé výšce stěn prosklením do venkovní a zimní zahrady. Nosné ocelové sloupy díky pochromování odrážejí světlo a vypadají jako zrcadla. Dřevěná půlkruhová stěna z makasarského ebenu odděluje jídelní prostor a ukrývá velký kulatý stůl, u kterého roku 1992 premiéři Klaus a Mečiar podepsali dohodu o rozdělení republiky. Původní stůl byl větší, dosahoval průměru až 3,5 m a dokázal pohostit na 24 lidí. Pracovní místnost s původní knihovnou z makasarskéhoTugendhatovi stála 200.000 korun. Paprsky slunce na tomto polodrahokamu dokážou pod určitým úhlem vyčarovat ohnivé barevné kombinace. Snad budete mít větší štěstí a vychytáte to správné slunečné počasí.
Prostřední patro je vybaveno imitujícím mobiliářem, který jak již bylo zmíněno, navrhl sám autor projektu. Křesla a židle původního typu se vyrábí pro svoji účelnost a kvalitu dodnes a nesou jména „Brno“ „Barcelona“ a „Tugendhat“. Však koukněte sami, jak je nadčasový.
Tento prostor jako jediný byl vytápěn i ochlazován pomocí dosud funkční klimatizace vedené průduchy ve stěnách a podlaze. Byla to vůbec první klimatizace na světě, která přiváděla přes filtry ihned čerstvý vzduch okořeněný dokonce mořskými příměsmi. Aby té jedinečnosti nebylo málo, našlo tu své místo i první domácí kino na světě!
Následuje ukázka zasouvání celého okna do suterénu, kde se nachází technické zázemí domu. Připadáme si jako bychom se ocitli přímo na zahradě . Bohužel většina oken byla zničena výbuchem pumy při náletu na Brno a nahrazena novými.
Prostor, kde se bývala kuchyň, dnes vyplňují fotografie samotného Fritze Tugendhata, jež měl velkou zálibu ve fotografování. Můžeme tak shlédnout průběh stavby i původní zařízení domu a porovnávat s realitou. Fotografie budou velkým pomocníkem při plánované rekonstrukci vily, která ji má přiblížit původnímu vzhledu a vybavení. U kuchyně se také nachází původní, dosud funkční jídelní výtah a také skříně na nádobí.
Oblast suterénu s technickým zázemím domu (klimatizací, vytápěním, strojovnou) je nám bohužel utajena. Snad tomu po rekonstrukci vily bude jinak.
Historie vily přináší také spoustu zajímavostí. Manželé Tugendhatovi si vily užili jen krátce a to do roku 1938, kdy jakožto Židé museli uprchnout před nacisty do Švýcarska a následně Venezuely. V období války „hostila“ vila různé obyvatele, jež se značně podepsali na jejím stavu. Vilu využíval letecký konstruktér a průmyslník Willy Messerschmitt a poté sloužila k ubytování sovětským vojákům, kteří k topení používali vzácné dřevo z vybavení vily a její přízemí pojali jako konírnu. Po válce vila sloužila jako soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky a poté zde probíhala rehabilitace dětí s vadami páteře a špatným držením těla. Teprve až v 60. letech se o vile začalo uvažovat jako o památce moderní architektury a byla zapsána do Státního seznamu kulturních památek. Vila po svých původních obyvatelích velmi utrpěla a tak začátkem 80. let prošla necitlivou doposud kritizovanou rekonstrukcí, kdy byla ochuzena o některá originální vybavení. Tak například vzala za své do té doby dochovaná zařízení koupelny jako kovové baterie, chromované doplňky, umyvadla, obkladačky, osvětlovací tělesa a další. Technická struktura stavby však zůstala naštěstí dochována. Chystaná rekonstrukce vily v plánovaném objemu 150 miliónů korun by měla alespoň částečně napravit nešetrnou prvotní rekonstrukci a také zlepšit statiku vily.
Prohlídku zakončujeme venkovní obhlídkou vily a návštěvou zahrady navrženou opět architektem Miesem. Pokud již návštěvu do její rekonstrukce nestihnete, mrkněte alespoň na námi pořízené fotografie a posuďte sami, o jak zajímavou stavbu jde.
Už jste byli ve vile? Jak se vám tam líbilo? Povězte nám to komentářem.
Text Síma, foto Marián K.
Zobrazeno: 13091