brnovinky

Přepnout do PC verze

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 3. - První den na Cejlonu – skoro bez fotoaparátu


A je to tu, jedenáctihodinová cesta se chýlí ke konci a před námi se objevuje za zátokou runway. Připoutat se a jsme dole. Na letišti získávám vízum (ještě, že jsem si objednal první noc v hotelu), batoh přifrčel taky a hurá z letiště. První, co mě zaráží, je spousta vojáků se samopaly, pískové bariéry, spousta checkpointů. No nic, uvidíme. Od jakéhosi delegáta na letišti se dozvídám, že můj hotel museli přerezervovat a ubytují mě jinde. Nastupuji do minibusu a frčíme do centra. Z letiště je to docela daleko, jedeme zhruba hodinu, oči se mi zavírají, dvě noci na cestě jsou náročné. No, asi jde o zvyk.


Jsme na místě. Probůh, co to je? Grand Oriental Hotel se pyšní mnoha hvězdičkami. Já, oblečen skoro jako Pampalini, vstupuji dovnitř. Můj cestami ušpiněný bágl mi poté, co portýr otevírá dveře, ihned bere nosič. Mírný pokec na recepci, vyplnění dalšího formuláře, chvilka čekání na úklid pokoje a už jedeme s nosičem výtahem nahoru. Otázka „Where are you from?“ byla Srílančany změněna na „What country?“. Postupně si zvykám, slyším ji pořád, ale naši zemičku zná jen pár lidí. Pokoj je tady luxusní a pro tři. Asi se tam budu sám bát :-). Rychlá sprcha a razím do terénu.

 

Poprvé vytahuji foťák a najednou začne hvízdat píšťalka. Odkudsi z protějšího rohu křižovatky vylezl z křoví voják a mává na mě, abych toho rychle nechal. Uklízím foťák, jdu zhruba 200 metrů a tahám ho opět. „Cvak cvak.“ Přecházím silnici a kde se vzal, tu se vzal, stojí přede mnou další voják a říká, že toto je přísně chráněná zóna a abych už dál nefotografoval a snímky ihned smazal a ukázal mu na displeji, že na kartě žádné fotografie nejsou. Nejdříve mi chtěl fotoaparát vzít úplně, ale nenechal jsem se. Mažu před ním jednu fotografii, další a další a pak se rychlým přehmatem dostávám do menu a říkám mu, že už tam nic nemám. Moc mi nevěří, ale pouští mně. Tak foťák opět ukládám. Dnes ho už nevytáhnu, nemá to smysl. Vojáci jsou prostě všude. Není se čemu divit, jsem kousek od transkontinentálního přístavu a o pár ulic dál je budova parlamentu a nějaká ministerstva. Procházím kolem dvou mrakodrapů a míjím další vládní budovy.

 

Po pár stovkách metrů jsem konečně u oceánu a na pobřežní promenádě. Další a další vojáci po cestě. Nějací kluci hrajou na pláži fotbal a jsou celí mokří od oceánu. Vedle hraje další partička kriket, který je na Lance tolik oblíbený. Pokračuji dál po promenádě, všude je dost vojáků se samopaly. Není divu, poblíž je prezidentský sekretariát. Nacházím se v Colombu I – Fort. Přicházím na konec promenády a pokračuji po York street dál. Ulice je ale hrozně dlouhá a nikde nic pořádného na fotografování, jen vojáci. Zastavuji tedy tříkolku a ptám se, zda mě hodí zpět. Zajisté, „sit down, please“, říká. Ptám se řidiče, kolik to bude stát a on opět tu svou „That´s ok, sit down“. Opět se táži na cenu a konečně se ji dozvídám. 100 RP. Říkám, že dám 50 a on, že je to málo, že i 100 je málo :-) S díky se loučím a odcházím. On na mě křičí „ok, fine, lets´go!“. Nasedám a jedeme. Smlouvání je tady zvykem a normální je cenu usmlouvat až na ½ původní částky.

 

Po čase vysedám a protože je už pokročilá doba, vyhlížím si něco na pozdní lehký svačino/oběd. Nacházím pouliční prodavače jídla. Sice nevím, co to je, ale kupuju si tři placky z čehosi. Vybral jsem si ty bez těch malých krabíků. Prodavač se ptá „chilli?“. Já na to „Yes, i like chilli!“. Šibalsky se usmívá a několikrát placky zalévá po nakladení vrstev chilli omáčkou. Nakonec trhá jakýsi ceník vytištěný zřejmě na inkoustové tiskárně a do několika listů mi balí jídlo. Fajn :-) Přikupuji si vodu, kterou záhy daruji žíznivým plážovým fotbalistům a pokračuji dál. Sedám u pláže a okouším první pořádně ostré jídlo, uffff. Je to palba.

 

Stále, i když teď už málo, prší. Pomalu se stmívá, tak se pomalu vracím do hotelu. V hotelu navštěvuji panoramatickou restauraci v horním patře, kde si dávám pivo. Je tu nádherný výhled na přístav. Bohužel ale opět zákaz fotografování. Na obří nákladní lodě se nakládá velké množství kontejnerů – i 10 řad na sebe. Žasnu, že se to nepřevrátí. Žádné kotvení k sobě. Později jsem někde vyčetl, že schválně. Když totiž přijde velká bouře, horní patra kontejnerů někdy spadnou do oceánu a nestrhnou s sebou alespoň celou loď.

 

Pomalu dopisuji deník, zavírají se mi už únavou oči. Ráno si zabalím, nasnídám se a hurá na cesty! Hotel je pěkný, ale na můj vkus moc nóbl. Je tu dost hostů zahalených v různě barevných hábitech, asi podle jejich země a vyznání. Ty bílé tipuji na více muslimské a arabské země, „colory“ spíš víc na východ. Jak je ten svět pestrý a rozdílný.. Dva dny jsem skoro nespal, balím to a jdu na pokoj, kde za pár minut usínám. První den na Cejlonu je za mnou.

 

text a foto Marián K. (dnes moc fotografií nenabídnu, bohužel, v Colombu se fotografovat kvůli vojákům nedalo)
příště - hurá do terénu, překvapení ve 3. vlakové třídě

 

20080113-IMG_9507
20080113-IMG_9514
Sri_Lanka_13012008_IMG_9506_MK
Sri_Lanka_13012008_IMG_9509_MK
Sri_Lanka_13012008_IMG_9510_MK

> Srí Lanka 3. - první den na Cejlonu - Za vůní čaje, hor a oceánu

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 3. - První den na Cejlonu – skoro bez fotoaparátu


A je to tu, jedenáctihodinová cesta se chýlí ke konci a před námi se objevuje za zátokou runway. Připoutat se a jsme dole. Na letišti získávám vízum (ještě, že jsem si objednal první noc v hotelu), batoh přifrčel taky a hurá z letiště. První, co mě zaráží, je spousta vojáků se samopaly, pískové bariéry, spousta checkpointů. No nic, uvidíme. Od jakéhosi delegáta na letišti se dozvídám, že můj hotel museli přerezervovat a ubytují mě jinde. Nastupuji do minibusu a frčíme do centra. Z letiště je to docela daleko, jedeme zhruba hodinu, oči se mi zavírají, dvě noci na cestě jsou náročné. No, asi jde o zvyk.


Jsme na místě. Probůh, co to je? Grand Oriental Hotel se pyšní mnoha hvězdičkami. Já, oblečen skoro jako Pampalini, vstupuji dovnitř. Můj cestami ušpiněný bágl mi poté, co portýr otevírá dveře, ihned bere nosič. Mírný pokec na recepci, vyplnění dalšího formuláře, chvilka čekání na úklid pokoje a už jedeme s nosičem výtahem nahoru. Otázka „Where are you from?“ byla Srílančany změněna na „What country?“. Postupně si zvykám, slyším ji pořád, ale naši zemičku zná jen pár lidí. Pokoj je tady luxusní a pro tři. Asi se tam budu sám bát :-). Rychlá sprcha a razím do terénu.

 

Poprvé vytahuji foťák a najednou začne hvízdat píšťalka. Odkudsi z protějšího rohu křižovatky vylezl z křoví voják a mává na mě, abych toho rychle nechal. Uklízím foťák, jdu zhruba 200 metrů a tahám ho opět. „Cvak cvak.“ Přecházím silnici a kde se vzal, tu se vzal, stojí přede mnou další voják a říká, že toto je přísně chráněná zóna a abych už dál nefotografoval a snímky ihned smazal a ukázal mu na displeji, že na kartě žádné fotografie nejsou. Nejdříve mi chtěl fotoaparát vzít úplně, ale nenechal jsem se. Mažu před ním jednu fotografii, další a další a pak se rychlým přehmatem dostávám do menu a říkám mu, že už tam nic nemám. Moc mi nevěří, ale pouští mně. Tak foťák opět ukládám. Dnes ho už nevytáhnu, nemá to smysl. Vojáci jsou prostě všude. Není se čemu divit, jsem kousek od transkontinentálního přístavu a o pár ulic dál je budova parlamentu a nějaká ministerstva. Procházím kolem dvou mrakodrapů a míjím další vládní budovy.

 

Po pár stovkách metrů jsem konečně u oceánu a na pobřežní promenádě. Další a další vojáci po cestě. Nějací kluci hrajou na pláži fotbal a jsou celí mokří od oceánu. Vedle hraje další partička kriket, který je na Lance tolik oblíbený. Pokračuji dál po promenádě, všude je dost vojáků se samopaly. Není divu, poblíž je prezidentský sekretariát. Nacházím se v Colombu I – Fort. Přicházím na konec promenády a pokračuji po York street dál. Ulice je ale hrozně dlouhá a nikde nic pořádného na fotografování, jen vojáci. Zastavuji tedy tříkolku a ptám se, zda mě hodí zpět. Zajisté, „sit down, please“, říká. Ptám se řidiče, kolik to bude stát a on opět tu svou „That´s ok, sit down“. Opět se táži na cenu a konečně se ji dozvídám. 100 RP. Říkám, že dám 50 a on, že je to málo, že i 100 je málo :-) S díky se loučím a odcházím. On na mě křičí „ok, fine, lets´go!“. Nasedám a jedeme. Smlouvání je tady zvykem a normální je cenu usmlouvat až na ½ původní částky.

 

Po čase vysedám a protože je už pokročilá doba, vyhlížím si něco na pozdní lehký svačino/oběd. Nacházím pouliční prodavače jídla. Sice nevím, co to je, ale kupuju si tři placky z čehosi. Vybral jsem si ty bez těch malých krabíků. Prodavač se ptá „chilli?“. Já na to „Yes, i like chilli!“. Šibalsky se usmívá a několikrát placky zalévá po nakladení vrstev chilli omáčkou. Nakonec trhá jakýsi ceník vytištěný zřejmě na inkoustové tiskárně a do několika listů mi balí jídlo. Fajn :-) Přikupuji si vodu, kterou záhy daruji žíznivým plážovým fotbalistům a pokračuji dál. Sedám u pláže a okouším první pořádně ostré jídlo, uffff. Je to palba.

 

Stále, i když teď už málo, prší. Pomalu se stmívá, tak se pomalu vracím do hotelu. V hotelu navštěvuji panoramatickou restauraci v horním patře, kde si dávám pivo. Je tu nádherný výhled na přístav. Bohužel ale opět zákaz fotografování. Na obří nákladní lodě se nakládá velké množství kontejnerů – i 10 řad na sebe. Žasnu, že se to nepřevrátí. Žádné kotvení k sobě. Později jsem někde vyčetl, že schválně. Když totiž přijde velká bouře, horní patra kontejnerů někdy spadnou do oceánu a nestrhnou s sebou alespoň celou loď.

 

Pomalu dopisuji deník, zavírají se mi už únavou oči. Ráno si zabalím, nasnídám se a hurá na cesty! Hotel je pěkný, ale na můj vkus moc nóbl. Je tu dost hostů zahalených v různě barevných hábitech, asi podle jejich země a vyznání. Ty bílé tipuji na více muslimské a arabské země, „colory“ spíš víc na východ. Jak je ten svět pestrý a rozdílný.. Dva dny jsem skoro nespal, balím to a jdu na pokoj, kde za pár minut usínám. První den na Cejlonu je za mnou.

 

text a foto Marián K. (dnes moc fotografií nenabídnu, bohužel, v Colombu se fotografovat kvůli vojákům nedalo)
příště - hurá do terénu, překvapení ve 3. vlakové třídě

 

20080113-IMG_9507
20080113-IMG_9514
Sri_Lanka_13012008_IMG_9506_MK
Sri_Lanka_13012008_IMG_9509_MK
Sri_Lanka_13012008_IMG_9510_MK

Zobrazeno: 2791

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 2. - Fraport & let do Colomba

Tééda – to je gigant! Mraky odletů a příletů po celý den. Prostě 8. největší letiště na světě, snad se tady neztratím :-) Času dost, udělám tedy pár snímků. Let UL558 má plánován odlet ve 20:20 do Colomba. Mám cca 10 hodin času, uff... No, číst mám co, zkusím se naučit pár slovíček sinhálsky :-) Také se těším na novou knížku od Paulo Coelha – Pátá hora. Celý den na letišti, to unavuje.. A tak tahám svoji novou knížku a potápím se do děje. Neustále kolem proudí mraky lidí, no, někde se těch 52 miliónů za rok nabrat musí, že :-)

 

Zvládl jsem lehčí sváču, poslat a také přečíst!pár esemesek a už stojím ve frontě u check-in. Bohužel se při odbavení dovídám, že letadlo bude mít 1 hodinu zpoždění. No, co se dá dělat, nějak se snad zabavím. Paráda, letenka „vyjetá“ z PC prošla a já už mám boarding pass. Loučím se s báglem, snad se ještě shledáme :-) Odbavující slečna povídala „a jiné zavazadlo nemáte? Opravdu?“, já na to „ano!, tu ledvinku na foťák a knížku, přece“:-)) Myslím, že 9,5 kg těžký bágl bohatě stačí. ½ obsahu, ne li ¾ tvoří fotovýbava :-)

 

Je 18 hodin, tak ještě chvilku počkám a pak půjdu proběhnout bezpečnostní kontrolou. Asi ještě zkusím něco nacvakat. Téda, ten Fraport, to je megaletiště, jak asi vypadá airport v Atlantě? Trochu to trvalo, ale už sedím v obřím Airbusu, shodou okolností hned vedle nějakých čechů. Rychlá seznamovačka a pokec po celou cestu, fajn. Tento Airbus je celkem vybaven, ale nejmladší nebude, vše se kolem klepe. No, ale pohled na srílanské letušky to vynahradí :-) Letadlo má kamery na trupu a monitor před každým místem, tak to bude hezká podívaná! Už si to rolujeme k runwayi, pěkná dálka to je. Šup a pálíme nahoru, před námi je cca 10-11 hodin letu. Chvilku po vzletu je podávána večeře, prostě klasika, pořád do nás něco tlačej´. Trošku spánku, četba průvodce, četba cestopisu zapůjčeného od páru vedle a najednou už jsme nad Indií.

 

Za chvilku budeme přistávat. Jaké to asi bude na jiném kontinentě, na okraji tropického pásu a na druhé straně zeměkoule? Nemůžu se dočkat.

 

příště - první den na Cejlonu, vojáci skoro zabavili fotoaparát

 

foto a text Marián K.

 

Sri_Lanka_MK_2008_9410
Sri_Lanka_MK_2008_9415
Sri_Lanka_MK_2008_9416
Sri_Lanka_MK_2008_9419
Sri_Lanka_MK_2008_9422
Sri_Lanka_MK_2008_9423
Sri_Lanka_MK_2008_9427
Sri_Lanka_MK_2008_9441
Sri_Lanka_MK_2008_9449
Sri_Lanka_MK_2008_9451
Sri_Lanka_MK_2008_9457
Sri_Lanka_MK_2008_9460
Sri_Lanka_MK_2008_9467
Sri_Lanka_MK_2008_9472
Sri_Lanka_MK_2008_9476
Sri_Lanka_MK_2008_9480
Sri_Lanka_MK_2008_9485
Sri_Lanka_MK_2008_9491
Sri_Lanka_MK_2008_9494
Sri_Lanka_MK_2008_9496
Sri_Lanka_MK_2008_9497
Sri_Lanka_MK_2008_9499
Sri_Lanka_MK_2008_9501
Sri_Lanka_MK_2008_9503

> Srí Lanka 2. - Fraport & let do Colomba - Za vůní čaje, hor a oceánu

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 2. - Fraport & let do Colomba

Tééda – to je gigant! Mraky odletů a příletů po celý den. Prostě 8. největší letiště na světě, snad se tady neztratím :-) Času dost, udělám tedy pár snímků. Let UL558 má plánován odlet ve 20:20 do Colomba. Mám cca 10 hodin času, uff... No, číst mám co, zkusím se naučit pár slovíček sinhálsky :-) Také se těším na novou knížku od Paulo Coelha – Pátá hora. Celý den na letišti, to unavuje.. A tak tahám svoji novou knížku a potápím se do děje. Neustále kolem proudí mraky lidí, no, někde se těch 52 miliónů za rok nabrat musí, že :-)

 

Zvládl jsem lehčí sváču, poslat a také přečíst!pár esemesek a už stojím ve frontě u check-in. Bohužel se při odbavení dovídám, že letadlo bude mít 1 hodinu zpoždění. No, co se dá dělat, nějak se snad zabavím. Paráda, letenka „vyjetá“ z PC prošla a já už mám boarding pass. Loučím se s báglem, snad se ještě shledáme :-) Odbavující slečna povídala „a jiné zavazadlo nemáte? Opravdu?“, já na to „ano!, tu ledvinku na foťák a knížku, přece“:-)) Myslím, že 9,5 kg těžký bágl bohatě stačí. ½ obsahu, ne li ¾ tvoří fotovýbava :-)

 

Je 18 hodin, tak ještě chvilku počkám a pak půjdu proběhnout bezpečnostní kontrolou. Asi ještě zkusím něco nacvakat. Téda, ten Fraport, to je megaletiště, jak asi vypadá airport v Atlantě? Trochu to trvalo, ale už sedím v obřím Airbusu, shodou okolností hned vedle nějakých čechů. Rychlá seznamovačka a pokec po celou cestu, fajn. Tento Airbus je celkem vybaven, ale nejmladší nebude, vše se kolem klepe. No, ale pohled na srílanské letušky to vynahradí :-) Letadlo má kamery na trupu a monitor před každým místem, tak to bude hezká podívaná! Už si to rolujeme k runwayi, pěkná dálka to je. Šup a pálíme nahoru, před námi je cca 10-11 hodin letu. Chvilku po vzletu je podávána večeře, prostě klasika, pořád do nás něco tlačej´. Trošku spánku, četba průvodce, četba cestopisu zapůjčeného od páru vedle a najednou už jsme nad Indií.

 

Za chvilku budeme přistávat. Jaké to asi bude na jiném kontinentě, na okraji tropického pásu a na druhé straně zeměkoule? Nemůžu se dočkat.

 

příště - první den na Cejlonu, vojáci skoro zabavili fotoaparát

 

foto a text Marián K.

 

Sri_Lanka_MK_2008_9410
Sri_Lanka_MK_2008_9415
Sri_Lanka_MK_2008_9416
Sri_Lanka_MK_2008_9419
Sri_Lanka_MK_2008_9422
Sri_Lanka_MK_2008_9423
Sri_Lanka_MK_2008_9427
Sri_Lanka_MK_2008_9441
Sri_Lanka_MK_2008_9449
Sri_Lanka_MK_2008_9451
Sri_Lanka_MK_2008_9457
Sri_Lanka_MK_2008_9460
Sri_Lanka_MK_2008_9467
Sri_Lanka_MK_2008_9472
Sri_Lanka_MK_2008_9476
Sri_Lanka_MK_2008_9480
Sri_Lanka_MK_2008_9485
Sri_Lanka_MK_2008_9491
Sri_Lanka_MK_2008_9494
Sri_Lanka_MK_2008_9496
Sri_Lanka_MK_2008_9497
Sri_Lanka_MK_2008_9499
Sri_Lanka_MK_2008_9501
Sri_Lanka_MK_2008_9503

Zobrazeno: 2974

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 0. - přípravy

„Chce to změnu“, řekl jsem si jednoho lednového dne. Všechny ty události, které jsem během minulého roku prožil, napomohly trošku bláznivému nápadu. I když není dlouho po vánočních svátcích a já bych měl být pln elánu a dostatečně odpočinut, nestalo se tak. Poslední měsíce mého života se na mně dost podepsaly, dost mě vyčerpaly, ale změna je život, jak se říká. A proto, chce to pořádně si vyčistit hlavu, chce to změnu!

 

Každým rokem jsem se v zimních měsících vydával alespoň na týden lyžovat a oddychnout, ale letos nebylo bohužel s kým a ani kam a proto to chce změnu! Letos vymyslím něco nového, něco šíleného, něco úžasného! Letos se vydám do světa! Pryč z tohoto uspěchaného konzumního světa, pryč! No jo, ale kam? Raději hodně daleko, předaleko... Což takhle poznat novou zemi, nové lidi, nové kraje, nové řeči? Ale kam? Evropa? Ne, tam je teď zima a rozdíl skoro žádný. Amerika? Hmm, to asi zatím ne, to je moc nákladné. Afrika? To ne, tam už jsem byl dvakrát, ale určitě se tam vrátím. Austrálie? Strašně daleko, snad to někdy vyjde.. Antarktida? Brrrr.. Ta je pro mě asi nedostupná. A co Asie – prostě Ejža? Áno, to bude ono! Tam jsem byl jen kousínek (Sinaj), tam se vydám! Ale kam a kdy? No, raději do tepla a to co nejdříve! Takže... Indie? Vietnam, Laos, Kambodža, Thajsko či jinam? Indie? To až jindy. O komuzemě (komunistické země) zatím zájem nemám, Thajsko?

 

To je moc všední, tam jezdí všichni. Kambodža? Barma? Indonésie? Malajsie? No, tam se určitě taky někdy podívám, ale já se vydám na ostrov, kde lze najít mnoho různých kultur, mnoho zajímavého! Áno! Vydám se na ostrov Cejlon, tedy na Srí Lanku! Sice tam je občanská válka mezi Sihnálci a Tamilskými tygry, ale ta už je 23 let. No, raději se těm nebezpečným oblastem vyhnu. No tak šup! Jak na to? Sbalit kufr, koupit zájezd? Neee, to už ne, batoh stačí a letenka taky – ať je sranda... Rychle na vakcínky, sehnat si průvodce od Lonely a tradáá.. A tak to všechno začalo..

 

A nyní, vážení čtenáři, máte možnost, s odstupem jednoho roku, prožít můj Srílanský příběh znovu se mnou. Toto byl první díl dlouhého seriálu. Seriálu o zemi, kde se dá vidět tolik zajímavého.

 

Chcete vědět, jak to chodí na ostrově, ze kterého k nám přichází vůně toho nejkvalitnějšího čaje na světě? Chcete vědět, jací lidé tam žijí, jak vypadají, co dělají a nedělají? Chcete vědět, jaké to je, plout mezi divokými buvoly? Chcete vědět, co člověk cítí v noci během osmi hodin výstupu na nejposvátnější budhistickou horu? Chcete vědět, co je karí, chlebovník či salámovník? Chcete vědět, jak se jedna jižní pláž dostala do české verze časopisu Esquire? Chcete vědět, jaký sport je mezi lančany sportem číslo jedna? Nebo, jak vlastně žijí budhističtí mnichové? Či, jak se cestuje třetí vlakovou třídou? Pak čtěte deník na pokračování. V průběhu času sem umístím každičký den mého života na Srí Lance. Života, jenž změnil můj život. Přeji příjemné počtení. Počkejte si na další díl. Dobrodružství právě začíná!

 

foto a text Marián K.

 

plakat_SL_2009
pruvodce_Lonely

> Srí Lanka 0. - přípravy - Za vůní čaje, hor a oceánu

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 0. - přípravy

„Chce to změnu“, řekl jsem si jednoho lednového dne. Všechny ty události, které jsem během minulého roku prožil, napomohly trošku bláznivému nápadu. I když není dlouho po vánočních svátcích a já bych měl být pln elánu a dostatečně odpočinut, nestalo se tak. Poslední měsíce mého života se na mně dost podepsaly, dost mě vyčerpaly, ale změna je život, jak se říká. A proto, chce to pořádně si vyčistit hlavu, chce to změnu!

 

Každým rokem jsem se v zimních měsících vydával alespoň na týden lyžovat a oddychnout, ale letos nebylo bohužel s kým a ani kam a proto to chce změnu! Letos vymyslím něco nového, něco šíleného, něco úžasného! Letos se vydám do světa! Pryč z tohoto uspěchaného konzumního světa, pryč! No jo, ale kam? Raději hodně daleko, předaleko... Což takhle poznat novou zemi, nové lidi, nové kraje, nové řeči? Ale kam? Evropa? Ne, tam je teď zima a rozdíl skoro žádný. Amerika? Hmm, to asi zatím ne, to je moc nákladné. Afrika? To ne, tam už jsem byl dvakrát, ale určitě se tam vrátím. Austrálie? Strašně daleko, snad to někdy vyjde.. Antarktida? Brrrr.. Ta je pro mě asi nedostupná. A co Asie – prostě Ejža? Áno, to bude ono! Tam jsem byl jen kousínek (Sinaj), tam se vydám! Ale kam a kdy? No, raději do tepla a to co nejdříve! Takže... Indie? Vietnam, Laos, Kambodža, Thajsko či jinam? Indie? To až jindy. O komuzemě (komunistické země) zatím zájem nemám, Thajsko?

 

To je moc všední, tam jezdí všichni. Kambodža? Barma? Indonésie? Malajsie? No, tam se určitě taky někdy podívám, ale já se vydám na ostrov, kde lze najít mnoho různých kultur, mnoho zajímavého! Áno! Vydám se na ostrov Cejlon, tedy na Srí Lanku! Sice tam je občanská válka mezi Sihnálci a Tamilskými tygry, ale ta už je 23 let. No, raději se těm nebezpečným oblastem vyhnu. No tak šup! Jak na to? Sbalit kufr, koupit zájezd? Neee, to už ne, batoh stačí a letenka taky – ať je sranda... Rychle na vakcínky, sehnat si průvodce od Lonely a tradáá.. A tak to všechno začalo..

 

A nyní, vážení čtenáři, máte možnost, s odstupem jednoho roku, prožít můj Srílanský příběh znovu se mnou. Toto byl první díl dlouhého seriálu. Seriálu o zemi, kde se dá vidět tolik zajímavého.

 

Chcete vědět, jak to chodí na ostrově, ze kterého k nám přichází vůně toho nejkvalitnějšího čaje na světě? Chcete vědět, jací lidé tam žijí, jak vypadají, co dělají a nedělají? Chcete vědět, jaké to je, plout mezi divokými buvoly? Chcete vědět, co člověk cítí v noci během osmi hodin výstupu na nejposvátnější budhistickou horu? Chcete vědět, co je karí, chlebovník či salámovník? Chcete vědět, jak se jedna jižní pláž dostala do české verze časopisu Esquire? Chcete vědět, jaký sport je mezi lančany sportem číslo jedna? Nebo, jak vlastně žijí budhističtí mnichové? Či, jak se cestuje třetí vlakovou třídou? Pak čtěte deník na pokračování. V průběhu času sem umístím každičký den mého života na Srí Lance. Života, jenž změnil můj život. Přeji příjemné počtení. Počkejte si na další díl. Dobrodružství právě začíná!

 

foto a text Marián K.

 

plakat_SL_2009
pruvodce_Lonely

Zobrazeno: 3131

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 1. - začátek cesty

Sakra, sakra, nějak se to tam začíná vařit! Chudák ministr, odnesl to, tygři do toho začínají šlapat. No nic, to se snad zvládne... A tak balím (batoh) :-)). Rodiče byli hodní a slíbili, že mě hodí na Florenc, kde naskakuji do žlutého speciálu SA a pak hurá do Franku.

 

Jakš takš stíhám dodělat poslední věci, úkoly, zakázky a už je tu pátek! To to uteklo. A večer mám odfrčet! Poslední přípravy, běh po bytě, vzpomínám si na to, co jsem ještě zapomněl a už jedeme do Prahy. Následuje loučení, poděkování za odvoz a už stepuju na stanovišti č. 0 směr Amsterdam. Brrr, to je kosa, už abych byl v teple :-). Autobus má cca 30 minut zpoždění, ale to je v pohodě, nedivím se, jede z Brna po D1. Jízda byla v pohodová, cca 7,5 hodiny se zvládlo v klidu, skoro jako letadlem (čaj, noviny, video..), smekám! Student Agency je prostě solidní a rychle vzkvétající společnost, jen tak dál! A už jsem ve Franku am Main. První stanice město a druhá airport, vystupovat!...:-)

 

příště - Fraport & let

 

foto a text Marián K.

 

Sri_Lanka_MK_2008_9408

> Srí Lanka 1. - začátek cesty - Za vůní čaje, hor a oceánu

Za vůní čaje, hor a oceánu
Srí Lanka 1. - začátek cesty

Sakra, sakra, nějak se to tam začíná vařit! Chudák ministr, odnesl to, tygři do toho začínají šlapat. No nic, to se snad zvládne... A tak balím (batoh) :-)). Rodiče byli hodní a slíbili, že mě hodí na Florenc, kde naskakuji do žlutého speciálu SA a pak hurá do Franku.

 

Jakš takš stíhám dodělat poslední věci, úkoly, zakázky a už je tu pátek! To to uteklo. A večer mám odfrčet! Poslední přípravy, běh po bytě, vzpomínám si na to, co jsem ještě zapomněl a už jedeme do Prahy. Následuje loučení, poděkování za odvoz a už stepuju na stanovišti č. 0 směr Amsterdam. Brrr, to je kosa, už abych byl v teple :-). Autobus má cca 30 minut zpoždění, ale to je v pohodě, nedivím se, jede z Brna po D1. Jízda byla v pohodová, cca 7,5 hodiny se zvládlo v klidu, skoro jako letadlem (čaj, noviny, video..), smekám! Student Agency je prostě solidní a rychle vzkvétající společnost, jen tak dál! A už jsem ve Franku am Main. První stanice město a druhá airport, vystupovat!...:-)

 

příště - Fraport & let

 

foto a text Marián K.

 

Sri_Lanka_MK_2008_9408

Zobrazeno: 2890

Joomla SEF URLs by Artio

(c) MaK., 2008-2099, všechna práva vyhrazena, kopírování obsahu jen se svolením redakce

Nahoru PC verze