Stejný úvod.... tak jsme si to jednou štrádlovali Brnem, tentokrát z tvorby reportáže o vile. Víte o které? Však brzy uvidíte:-)
A kde se vzal, tu se vzal, byl tam Bob. Připomněl mi časy dávné. Barva jedinečná, naleštěno, prostě fešák, že? Co říkáte? Znáte jeho majitele?
Dnes hážu do placu otázku - Jaké bylo vaše první auto? Pamatujete si to? Povězte nám komentářem.
Marián K.
Kategorie: zprávy Brno
Stejný úvod.... tak jsme si to jednou štrádlovali Brnem, tentokrát z tvorby reportáže o vile. Víte o které? Však brzy uvidíte:-)
A kde se vzal, tu se vzal, byl tam Bob. Připomněl mi časy dávné. Barva jedinečná, naleštěno, prostě fešák, že? Co říkáte? Znáte jeho majitele?
Dnes hážu do placu otázku - Jaké bylo vaše první auto? Pamatujete si to? Povězte nám komentářem.
Marián K.
Zobrazeno: 2694
To jsme si to jednou, ve středu 17. července, štrádlovali ze sachru a nečekaně se nám připletla do cesty ona. Byla obrovská, blikající, hřmící, mokrá a hlavně nečekaná. Ano, hádáte (možná) správně. Byla to bouře jako řemen a k tomu pořádná průtrž mračen. Nahoře se snad roztrhla cisterna bo co. Auta místy připomínala motorové čluny, deštníky odvážlivců, jenž zkusili popoběhnout, se obracely naruby a stačilo v tom lijáku ujít pár metrů a člověk byl mokrý od hlavy k patě. Palackého připomínala koryto řeky. Užili jste si sprchu taky? Ne? Tak alespoň omrkněte pár fotografií.
Můžete přispět svým komentářem (návod zde) a povědět nám, jakou jste zažili největší bouři.
Marián K.
Kategorie: zprávy Brno
To jsme si to jednou, ve středu 17. července, štrádlovali ze sachru a nečekaně se nám připletla do cesty ona. Byla obrovská, blikající, hřmící, mokrá a hlavně nečekaná. Ano, hádáte (možná) správně. Byla to bouře jako řemen a k tomu pořádná průtrž mračen. Nahoře se snad roztrhla cisterna bo co. Auta místy připomínala motorové čluny, deštníky odvážlivců, jenž zkusili popoběhnout, se obracely naruby a stačilo v tom lijáku ujít pár metrů a člověk byl mokrý od hlavy k patě. Palackého připomínala koryto řeky. Užili jste si sprchu taky? Ne? Tak alespoň omrkněte pár fotografií.
Můžete přispět svým komentářem (návod zde) a povědět nám, jakou jste zažili největší bouři.
Marián K.
Zobrazeno: 3173
Startuju na Masaryčce. Po Masaryčce to jde líp směrem k nádraží, než naopak, jede to samo, stačí jen přeskakovat koleje, dát si pozor na poklopy u kanálů, nerovné dlažební kostky a hlavně na hustý provoz. Někdy je to skutečný slalom mezi lidmi. Lepší už to je po Nádražní na Nové sady. Pokud jste dostatečně rychlí, klidně to jde vzít po silnici. Je to z kopečka, takže fofr. Pozor opět na koleje a červené na semaforech. Ideální je přeskakovat ze silnice na chodník, zajistíte si tak skoro pořád zelenou (když nejedou auta, jdou chodci a naopak). Za chvilku jsem u Ronda, kde se klasicky napojuju na cyklostezku. Nyní jsem to beru na druhou stranu, přes křižovatku u Poříčí, dál až k devadesátistupňové zatáčce na konci stezky doleva, pak po Kamenné a hezky stoupáčkem (uff) nahoru až na vyhlídku. Tady chvilku oddych s výhledem na okolí a pokračuju z kopečka fofrem na Pisárky. Doporučuju zaujmout nízkou pozici a snížit těžiště. Ve vysoké rychlosti je to lepší a taky hlavně pak blíž k zemi :-) Pozor na zatáčky a cyklisty! Antrophos bohužel zavřený, tak pokračuju dál. Pozor na zrádné čudlíky na chodnících, sloužících jako vodítko nevidomým. Je jich plné Brno. Ve spojení s bruslemi jsou ale dost nebezpečné.Kategorie: sport Brno
Startuju na Masaryčce. Po Masaryčce to jde líp směrem k nádraží, než naopak, jede to samo, stačí jen přeskakovat koleje, dát si pozor na poklopy u kanálů, nerovné dlažební kostky a hlavně na hustý provoz. Někdy je to skutečný slalom mezi lidmi. Lepší už to je po Nádražní na Nové sady. Pokud jste dostatečně rychlí, klidně to jde vzít po silnici. Je to z kopečka, takže fofr. Pozor opět na koleje a červené na semaforech. Ideální je přeskakovat ze silnice na chodník, zajistíte si tak skoro pořád zelenou (když nejedou auta, jdou chodci a naopak). Za chvilku jsem u Ronda, kde se klasicky napojuju na cyklostezku. Nyní jsem to beru na druhou stranu, přes křižovatku u Poříčí, dál až k devadesátistupňové zatáčce na konci stezky doleva, pak po Kamenné a hezky stoupáčkem (uff) nahoru až na vyhlídku. Tady chvilku oddych s výhledem na okolí a pokračuju z kopečka fofrem na Pisárky. Doporučuju zaujmout nízkou pozici a snížit těžiště. Ve vysoké rychlosti je to lepší a taky hlavně pak blíž k zemi :-) Pozor na zatáčky a cyklisty! Antrophos bohužel zavřený, tak pokračuju dál. Pozor na zrádné čudlíky na chodnících, sloužících jako vodítko nevidomým. Je jich plné Brno. Ve spojení s bruslemi jsou ale dost nebezpečné.Zobrazeno: 3263
Obrem mezi vlaky – areál AŽD, 25. 6. 2009
Je čtvrteční horké odpoledne a já se vydávám na den otevřených dveří společnosti, jejíž název málokomu něco řekne. Signal Projekt sídlící poblíž Kociánky v areálu AŽD v Brně. Co se pod tím skrývá? Jedná se o vzdělávací středisko, kde mají trenažér pro výuku obsluhy zabezpečovacího zařízení prostřednictvím jednotného obslužného pracoviště. Zkráceně – školí se zde výpravčí a mnoho dalších pracovníků, kteří mají v reálu na starost ovládání návěstidel, stavění vlakových cest a mnoho dalších činností, jenž slouží k naší bezpečné jízdě vlakem. Modelové kolejiště je vybaveno i několikrát medializovanými zabezpečeními ESA11. Provoz trenažéru přišlo shlédnout, jak pořadatelé sami zmínili, celkem dost zájemců a to malých i velkých a to přesto, že akce nebyla, pokud vím, nijak moc prezentována.
Nahlédněme blíže. Je zde několik nádraží a zastávek, mezi nimi například Vrátno, Brno – Signal projekt či Trnkovany (ředitelem je Ing. Trnka). K vidění je i věrná kopie brněnského hlavního nádraží. Celé kolejiště je do detailu malou napodobeninou ostrého provozu. 
Na první pohled se vše zdá jako hračka, ale při delším bádání kolem profičí „pára“ za identického zvuku, přes most, pod kterým se rozlévá klidná hladina jezera se řítí svítící „Brejlovec“ táhnoucí kontejnery Hornbach. O kus dál se potká na dvoukolejce s rychlovlakem SNCF – TGV. U výtopny čekají naložené nákladní vozy s cívkami a kusy sloupů na další výstavbu troleje, která tu samozřejmě nechybí. Raději si dávám pozor, abych se troleje nedotkl, člověk tady nikdy neví, kam až ta propracovanost a napodobení zašlo :-)
Jaaaj, vykolejil nám vagón, který táhla parní lokomotiva. A proto je někdy nezbytná ruka obsluhy, jenž, v ruce držící dálkové ovládání, napravuje škodu během pár chvil a simuluje silné rameno jeřábu. Zpět na koleji je i jídelní vůz. 
Snad se lidem nevylily skleničky stojící na stolech, které jsou samozřejmě osvíceny. Pokud by, nedejbože, došlo k povolení šroubů pražců, nevadí. Přijede žlutá podbíječka a hezky je dotáhne.
Na další zastávce smutně čekají prázdné vozíky na zavazadla a vyhlížejí příjezd cestujících. Příchozí cestující z ulice jsou asi v nádražní hale. Někteří si možná odskočili na nádražní záchodky nebo si čtou plakáty. Z tunelu se náhle vyřítí „Žehlička“. Hezky pomalu, máš červenou! Tak šup šup, obsluha staví vlakovou cestu, ihned cvakají výhybky a návěstidlo se rozsvítí jako jarní tráva. Zelená, jede se dál.
Meziměstský dvoupatrák nabírá další cestující a šine si to krajinou dál. Na obzoru se tyčí věže Petrova a silueta Špilberku. Náhle se okolo prožene motorák. V kabině strojvedoucího je asi nějaký malý kameraman! Přenáší obraz on-line na veliké plátno v místnosti. Vlaky se pohybují svojí přirozenou rychlostí a i když se z výšky jeví, jako dosti pomalé, při pohledu na plátno se bojím, že někde vyletí ze zatáčky. Takový to je v tom malém světě fofr!
ESA11 zde funguje spolehlivě a tak má malý náklaďák co dělat, aby včas zastavil před přejezdem a neprorazil závory. Zřejmě spoléhal na to, že se jedná jen o modelové kolejiště a závory nefungují. Proto se snažil asi projet na červenou. Joooo, panáčku, dej si pozor, aby Tě nesnímala nějaká kamera policie. Tady funguje opravdu všechno. A tak teď musí čekat, až projede vlak. Cesta, po které náklaďák přijel, se vine do dáli a mistrná ruka malíře ji protáhla z horizontální roviny do vertikály a tak silnice pokračuje dál do ztracena, lemujíce keře a stromy, kterých je tu celkem zhruba celý tisíc.
Jak toto všechno funguje? 
Celý systém řídí výkonný počítač, jenž je schován za bezpečnostním sklem, jak jinak. A tak pohledem na monitor můžeme nahlédnout do mnoha čísel a písmenek, které po něm hbitě lítají.
Vše je opravdu dokonalé a je fajn, že se toto modelové kolejiště přináší veliký užitek mnoha lidem, jenž se zde zdokonalují v obsluze systému.
Na závěr pár technických dat. Celková plocha kolejiště je 47 m2, délka kolejí 260 m, z toho 200 metrů pod trolejí. Jezdí zde 126 kolejových vozidel, ze kterých je 18 hnacích. Nalezneme tu jednu funící parní lokomotivu, 2 výkonné elektrické ÖBB, 10 elektrických a 4 motorové lokomotivy ČD, 1 automatickou strojní podbíječku řady ASP09, 21 osobních a 87 nákladních vozů s automatickými spřáhly.
Na kolejišti je 5 železničních stanic, z nichž je jedna dálkově řízená, 103 výhybek, z toho 16 křižovatkových a 2 samovratné, 6 plně funkčních výkolejek. Provoz řídí 180 jedno- až pětisvětlových návěstidel s indikátory rychlosti, 6 přejezdových zabezpečovacích světelných zařízení typu AŽD 71, z toho 2 dvoukolejné se závorami, 1 jednokolejné se závorami, 3 jednokolejné bez závor. 3 přejezdová zařízení mají zapracovanou vazbu na staniční zabezpečovací zařízení, další 3 jsou na širé trati. Na dvoukolejné trati je instalováno napínané trolejové vedení.
Po cestě z trenažéru míjím na chodbě skutečný semafor a venku na zdi kovové logo AŽD. Cítil jsem se opravdu jako obr mezi vlaky, kde všechno bliká a svítí, cvaká, funí, vrčí...
Kdo jste den otevřených dveří v Signal Projektu nestihl, nahlédněte alespoň formou fotografií níže.
text & foto Marián K.
Kategorie: zprávy Brno
Obrem mezi vlaky – areál AŽD, 25. 6. 2009
Je čtvrteční horké odpoledne a já se vydávám na den otevřených dveří společnosti, jejíž název málokomu něco řekne. Signal Projekt sídlící poblíž Kociánky v areálu AŽD v Brně. Co se pod tím skrývá? Jedná se o vzdělávací středisko, kde mají trenažér pro výuku obsluhy zabezpečovacího zařízení prostřednictvím jednotného obslužného pracoviště. Zkráceně – školí se zde výpravčí a mnoho dalších pracovníků, kteří mají v reálu na starost ovládání návěstidel, stavění vlakových cest a mnoho dalších činností, jenž slouží k naší bezpečné jízdě vlakem. Modelové kolejiště je vybaveno i několikrát medializovanými zabezpečeními ESA11. Provoz trenažéru přišlo shlédnout, jak pořadatelé sami zmínili, celkem dost zájemců a to malých i velkých a to přesto, že akce nebyla, pokud vím, nijak moc prezentována.
Nahlédněme blíže. Je zde několik nádraží a zastávek, mezi nimi například Vrátno, Brno – Signal projekt či Trnkovany (ředitelem je Ing. Trnka). K vidění je i věrná kopie brněnského hlavního nádraží. Celé kolejiště je do detailu malou napodobeninou ostrého provozu. Na první pohled se vše zdá jako hračka, ale při delším bádání kolem profičí „pára“ za identického zvuku, přes most, pod kterým se rozlévá klidná hladina jezera se řítí svítící „Brejlovec“ táhnoucí kontejnery Hornbach. O kus dál se potká na dvoukolejce s rychlovlakem SNCF – TGV. U výtopny čekají naložené nákladní vozy s cívkami a kusy sloupů na další výstavbu troleje, která tu samozřejmě nechybí. Raději si dávám pozor, abych se troleje nedotkl, člověk tady nikdy neví, kam až ta propracovanost a napodobení zašlo :-)
Jaaaj, vykolejil nám vagón, který táhla parní lokomotiva. A proto je někdy nezbytná ruka obsluhy, jenž, v ruce držící dálkové ovládání, napravuje škodu během pár chvil a simuluje silné rameno jeřábu. Zpět na koleji je i jídelní vůz. Snad se lidem nevylily skleničky stojící na stolech, které jsou samozřejmě osvíceny. Pokud by, nedejbože, došlo k povolení šroubů pražců, nevadí. Přijede žlutá podbíječka a hezky je dotáhne.
Na další zastávce smutně čekají prázdné vozíky na zavazadla a vyhlížejí příjezd cestujících. Příchozí cestující z ulice jsou asi v nádražní hale. Někteří si možná odskočili na nádražní záchodky nebo si čtou plakáty. Z tunelu se náhle vyřítí „Žehlička“. Hezky pomalu, máš červenou! Tak šup šup, obsluha staví vlakovou cestu, ihned cvakají výhybky a návěstidlo se rozsvítí jako jarní tráva. Zelená, jede se dál.
Meziměstský dvoupatrák nabírá další cestující a šine si to krajinou dál. Na obzoru se tyčí věže Petrova a silueta Špilberku. Náhle se okolo prožene motorák. V kabině strojvedoucího je asi nějaký malý kameraman! Přenáší obraz on-line na veliké plátno v místnosti. Vlaky se pohybují svojí přirozenou rychlostí a i když se z výšky jeví, jako dosti pomalé, při pohledu na plátno se bojím, že někde vyletí ze zatáčky. Takový to je v tom malém světě fofr!
ESA11 zde funguje spolehlivě a tak má malý náklaďák co dělat, aby včas zastavil před přejezdem a neprorazil závory. Zřejmě spoléhal na to, že se jedná jen o modelové kolejiště a závory nefungují. Proto se snažil asi projet na červenou. Joooo, panáčku, dej si pozor, aby Tě nesnímala nějaká kamera policie. Tady funguje opravdu všechno. A tak teď musí čekat, až projede vlak. Cesta, po které náklaďák přijel, se vine do dáli a mistrná ruka malíře ji protáhla z horizontální roviny do vertikály a tak silnice pokračuje dál do ztracena, lemujíce keře a stromy, kterých je tu celkem zhruba celý tisíc.
Jak toto všechno funguje? Celý systém řídí výkonný počítač, jenž je schován za bezpečnostním sklem, jak jinak. A tak pohledem na monitor můžeme nahlédnout do mnoha čísel a písmenek, které po něm hbitě lítají.
Vše je opravdu dokonalé a je fajn, že se toto modelové kolejiště přináší veliký užitek mnoha lidem, jenž se zde zdokonalují v obsluze systému.
Na závěr pár technických dat. Celková plocha kolejiště je 47 m2, délka kolejí 260 m, z toho 200 metrů pod trolejí. Jezdí zde 126 kolejových vozidel, ze kterých je 18 hnacích. Nalezneme tu jednu funící parní lokomotivu, 2 výkonné elektrické ÖBB, 10 elektrických a 4 motorové lokomotivy ČD, 1 automatickou strojní podbíječku řady ASP09, 21 osobních a 87 nákladních vozů s automatickými spřáhly.
Na kolejišti je 5 železničních stanic, z nichž je jedna dálkově řízená, 103 výhybek, z toho 16 křižovatkových a 2 samovratné, 6 plně funkčních výkolejek. Provoz řídí 180 jedno- až pětisvětlových návěstidel s indikátory rychlosti, 6 přejezdových zabezpečovacích světelných zařízení typu AŽD 71, z toho 2 dvoukolejné se závorami, 1 jednokolejné se závorami, 3 jednokolejné bez závor. 3 přejezdová zařízení mají zapracovanou vazbu na staniční zabezpečovací zařízení, další 3 jsou na širé trati. Na dvoukolejné trati je instalováno napínané trolejové vedení.
Po cestě z trenažéru míjím na chodbě skutečný semafor a venku na zdi kovové logo AŽD. Cítil jsem se opravdu jako obr mezi vlaky, kde všechno bliká a svítí, cvaká, funí, vrčí...
Kdo jste den otevřených dveří v Signal Projektu nestihl, nahlédněte alespoň formou fotografií níže.
text & foto Marián K.
Zobrazeno: 5926
Když jsou ty Velikonoce, řekl jsem si, že udělám průzkum, jak se na Moravě dodržují tradice.
Jenže, nemohl jsem vyrazit nevyzbrojen. Jal jsem se tedy den předcházející najít v Brně nějakou solidní vrbu, která by mě obdarovala svým proutím. Nikdy jsem si unifikovanou pomlázku nekoupil od prodejce, preferuju vlastní výrobu.
V neděli, jsem tedy skočil do Krpole a dál někam na Kociánku, abych oběhl místní rybníčky, doufajíc, že tam nějakou vrbu potkám. Mýlka to byla. Není jednoduché v 
Brně vrbu najíti. Přesunul jsem se tedy k Antrophosu a podél Svratky pokračoval směr Riviera. Sice už byla tma, ale co bych pro vrbu neudělal. Nakonec jsem jednu objevil, alespoň jsem doufal, že to byla vrba. V té tmě se to těžko poznává. Po sklizni jsem se chtěl přesunout do štatlu, ale ouha, všude daleko a tma jak v pytli. Nerad chodím zpět stejnou cestou, tak jsem pokračoval dál podél řeky. Cestička se zužoval a zužovala a voda se přibližovala a přibližovala.. dál už to opravdu nešlo, leda jednou nohou ve vodě. Vzdal jsem to a vrátil se zpět k lávce na Rivieru. Prkna vypadala, jak kdyby měla každou chvíli odplout po Svratce pryč. Riviera zavřená, plot vysoký.... ale já starý teréňák jsem ho přeskočil, po
tají se proplížil opuštěnou Rivierou a přes další plot (jauu) se vylodil pod BVV. Pak už přesun zpět a pomlázka byla po pečlivém upletení na světě. Hledání vrby mně z
abralo asi 2,5 hodinky, kdo by to řek´.
Malinko jsem odbočil, jedeme dál. Nepředpokládal jsem, že bych měl v Brně potkat nějaké koledníky, proto jsem se vydal trochu za hranice města. Tedy trochu dál, až na Hanou.
otografování místních koledníků jsem spojil s milou povinností a vyšucháním (
bo jak se to tama nazývá) jedné milé slečny :-D (ona ví :-) PS. slivovička mě opravdu protáhla!Na Hané jsem očekával davy koledníků klidně aj v krojích, vřískající děvčice, vrkající řehtačky, plné košíčky malovaných vajíček... ale realita byla poněkud 
jiná :-) Místo toho jsem potkával mládence s igelitkami Interspar, Billa, atd., bavíce se o tom, že už mají skoro "kilo" (náhrada vajíček), trošku se kýmacejících, se stejnými modely pomlázek.. Prostě moderní doba. Podobně 
to vypadalo po cestě stopem v Čelčicích a proběhl jsem i Bedihošť. Stejný trend všude. Přes Prostějov jsem tedy skočil opět do Brna.
Kategorie: zprávy Brno
Když jsou ty Velikonoce, řekl jsem si, že udělám průzkum, jak se na Moravě dodržují tradice.
Jenže, nemohl jsem vyrazit nevyzbrojen. Jal jsem se tedy den předcházející najít v Brně nějakou solidní vrbu, která by mě obdarovala svým proutím. Nikdy jsem si unifikovanou pomlázku nekoupil od prodejce, preferuju vlastní výrobu.
V neděli, jsem tedy skočil do Krpole a dál někam na Kociánku, abych oběhl místní rybníčky, doufajíc, že tam nějakou vrbu potkám. Mýlka to byla. Není jednoduché v Brně vrbu najíti. Přesunul jsem se tedy k Antrophosu a podél Svratky pokračoval směr Riviera. Sice už byla tma, ale co bych pro vrbu neudělal. Nakonec jsem jednu objevil, alespoň jsem doufal, že to byla vrba. V té tmě se to těžko poznává. Po sklizni jsem se chtěl přesunout do štatlu, ale ouha, všude daleko a tma jak v pytli. Nerad chodím zpět stejnou cestou, tak jsem pokračoval dál podél řeky. Cestička se zužoval a zužovala a voda se přibližovala a přibližovala.. dál už to opravdu nešlo, leda jednou nohou ve vodě. Vzdal jsem to a vrátil se zpět k lávce na Rivieru. Prkna vypadala, jak kdyby měla každou chvíli odplout po Svratce pryč. Riviera zavřená, plot vysoký.... ale já starý teréňák jsem ho přeskočil, potají se proplížil opuštěnou Rivierou a přes další plot (jauu) se vylodil pod BVV. Pak už přesun zpět a pomlázka byla po pečlivém upletení na světě. Hledání vrby mně zabralo asi 2,5 hodinky, kdo by to řek´.
Malinko jsem odbočil, jedeme dál. Nepředpokládal jsem, že bych měl v Brně potkat nějaké koledníky, proto jsem se vydal trochu za hranice města. Tedy trochu dál, až na Hanou.
otografování místních koledníků jsem spojil s milou povinností a vyšucháním (bo jak se to tama nazývá) jedné milé slečny :-D (ona ví :-) PS. slivovička mě opravdu protáhla!Na Hané jsem očekával davy koledníků klidně aj v krojích, vřískající děvčice, vrkající řehtačky, plné košíčky malovaných vajíček... ale realita byla poněkud jiná :-) Místo toho jsem potkával mládence s igelitkami Interspar, Billa, atd., bavíce se o tom, že už mají skoro "kilo" (náhrada vajíček), trošku se kýmacejících, se stejnými modely pomlázek.. Prostě moderní doba. Podobně to vypadalo po cestě stopem v Čelčicích a proběhl jsem i Bedihošť. Stejný trend všude. Přes Prostějov jsem tedy skočil opět do Brna.
Zobrazeno: 5553